Zdravím,
vyrůstala jsem vedle psychopata a vždy jsem jeho chování brala jako „normální klukoviny“.
Na pár let jsme spolu ztratili kontakt a zhruba před rokem jsme se začali vídat.
Nyní dovršuji adolescentní věk. A ten člověk mi nehorázným způsobem ničí život. Již několikrát na mě hodil „psí oči“. A já vždy nabídla pomocnou ruku, ačkoliv jsem tušila, že to k ničemu nebude. Dostala jsem se do střetu mezi něj a jeho dívku, kterou jsem se následně snažila, již úspěšně, přesvědčit, aby ho opustila.
Až teď mi dochází, co jsem si tím způsobila. Nevídám se s ní a myslím, že o tom ví, je si vědom každého jejího kroku. Nyní si to všechno uvědomuji, již půl roku jsme se neviděli a přes společné známé se mě pokouší atakovat.
Absolutně nevím, jak se z této situace vyvléci. Často volá, ať s ním někam zajdu, já úspěšně odrážím jeho snahu. Neviděli jsme se již třetím měsícem, ale zdá se mi, že je vytrvalejší než běžec maratonu.
Než jsem ho prokoukla, svěřila jsem mu pár svých kostlivců, které teď evidentně s radostí vytahuje a obeznamuje je s ostatními. Jeho sebeprezentaci pana úžasného a manipulátorský um i přes jeho životní styl snad nikdo neprokoukl.
Nevím si s touto nastalou situací rady. Kdy to přestane? Jak reagovat? Jak se vyhnout dalším takovým lidem?
VoiceOfPeace
Názor odborníka
Dobrý den,
z vašeho dotazu vlastně není příliš jasné, na co se ptáte. Pochopil jsem, že mezi vašimi známými či přáteli je někdo, koho považujete za psychopata. Přemýšlel jsem, co vám napsat, ale při nejlepší vůli mě toho moc nenapadá.
Jediné, co vidím jako smysluplné, je napsat vám něco o psychopatech. Psychopatie je termín, který se dnes již v odborné terminologii nevyskytuje (odborné psychopatologické termíny se v průběhu času mění v důsledku toho, jak dostávají laický a nezřídka pejorativní význam).
Dnes se psychopatie označuje jako poruchy osobnosti (v širším měřítku). V užším smyslu pak tento pojem znamená poruchu osobnosti antisociální.
Porucha osobnosti (je jich více typů) je definována jako soubor trvalých myšlenkových, emočních, vztahových a behaviorálních vzorců (vzorců chování), které se vymykají tomu, co je v dané kultuře běžné (normální) a které daného jedince přivádějí opakovaně do stejných problémů.
Tyto vzorce není daný jedinec schopen sám od sebe změnit. Konkrétní projevy se liší podle typu poruchy – pokud máte zájem, informací najdete na internetu a v literatuře spoustu.
Psychopatie není nemoc v pravém slova smyslu, psychopatičtí jedinci nejsou nemocní ani zdraví, jsou prostě jiní. Jsou to mistři prvního dojmu, dovedou být okouzlující. Mistrně čtou jiné lidi, dokážou během chvilky odhalit slabá místa druhých, poznat, co chtějí slyšet a přesně to říci.
Ostatní lidi vnímají jako objekty, využívají je, hrají si s nimi a pak, když už je nepotřebují, je s lehkostí opouštějí. Řídí se jen tím, co je pro ně výhodné. Nemají výčitky svědomí. Pohybují se na hraně zákona a často i za ní. Proto jich hodně najdete ve vězeních.
Ale s tím, jak se zlepšuje přístup ke vzdělání, se stále častěji objevují i v profesích, v nichž mohou ostatní využívat „legálně“.
Boj s psychopatem nemůžete vyhrát. Je to proto, že zatímco vás ten boj bude ničit, on ho bude brát jako hru a bavit se jím. A jak poznáte další takové? Bez tréninku těžko. Často to nepoznají ani odborníci. Na psychopatech si už „vylámalo zuby“ hodně psychoterapeutů, kteří nepoznali, s kým mají tu čest.
Držím vám palce, aby se od vás psychopati drželi co nejdále.
Pavel Král
