Dobrý den,
Nevím, jestli dokážu popsat svůj problém dost dobře, ale budu se snažit.
Nerada se objevuji mezi lidmi – i když bych moc ráda, aby to bylo jinak. Bojím se ale jejich názoru na mě: v hlavě to mám tak, že se bojím nenávisti.
Když vím, že mě někdo „nemá rád,“ mám z toho člověka tak moc divný pocity, že stačí, když se na mě třeba jen podívá a mě se rozbuší srdce a pak hned vše, co udělá, a nebo řekne, beru jako něco, co bylo myšleno proti mně…
Šíleně lidi obviňuji z naschválů. Mozek mi neustále naordinovává myšlenky, že jsem blázen, nemocná, že nevím, co si mám počít dál a hlavně mě pak takové myšlenky přivádí k šílenství… neustále mě něco nutí hledat diagnózy nemocí a zdá se mi, jako bych měla všechny fyzický a psychycký choroby světa. Hypochondr. Neustále mi něco je: kašel, bolest kloubů, svalů, pocity škrcení. Je toho tolik – a to je mi 16 let.
Mám kamarádku kterou mám ráda, moc ráda, ale jediná její negativní emoce ve mě probudí tolik pocitů… špatných pocitů. Když mi začne radit, rozčiluje mě to, když mě nechá sedět samotnou ve třídě a jde za jinýma kamarádkama, rozčiluje mě to taky, protože je mi pak blbý jít za nimi, aby si lidé nemysleli že jsem jako ocásek.
V rodině jsem dřív měla tolik problémů… i ve škole. Rodiče už si se mnou nevěděli rady, pak jsem se ale srovnala.
Nedokážu s nikým mluvit upřímně, vždyť já radši skoro vůbec nemluvím… Ano, umím se radovat ze života a být šťastná, ovšem do chvíle, kdy se něco ve mě zvrtne a já začnu uvažovat jako blázen.
Verča
Názor odborníka
Dobrý den,
děkujeme, že se obracíte na tuto poradnu s tím, co vás tak trápí a ztěžuje vám život.
Po prvním přečtení jsem si říkala, že to, s čím nejste ve svém životě spokojená, zasahuje do mnoha a mnoha jeho oblastí: že se jedná o něco velmi komplexního, co má na váš život široký vliv. Souvisí to s vaším vztahem k druhým lidem, ale také sama k sobě, a vše je to v nějaké nejistotě, pochybách a nepříjemných pocitech.
Myslím, že by pro vás mohlo být velmi užitečné s někým mluvit o tom, co prožíváte a hledat možnosti, jak prožívat něco jiného – teď mám na mysli nějakého poradce, terapeuta, psychologa. Také ale přemýšlím, koho máte kolem sebe nyní a zda je tam někdo, třeba ta vaše dobrá kamarádka nebo někdo jiný, kdo ví o tom, jak se cítíte a o čem přemýšlíte, jaké myšlenky a pocity vám ztěžují život… Zda jste na to tedy sama, nebo vám někdo dodává sílu a podporu či něco jiného, co pomáhá.
Všimla jsem si dobře posledního odstavce, kde píšete, že dřív byly problémy v rodině i ve škole, ale že jste se nějak „srovnala“ – to mě velmi zaujalo a přemýšlela jsem, že něco jste už dokázala zvládnout. Jak se to stalo, jak se vám to povedlo? Kdo stál při vás? A co je tedy teď lepší, po tom „srovnání se“, než bylo předtím?
Kdo jste, když se radujete?
Také píšete, že se dovedete radovat ze života a být šťastná: kdo v takové chvíli jste? Na co myslíte a co prožíváte, jak sama sobě připadáte, když jste šťastná? Odkud pak přichází to „něco“, co váš pohled promění a začnete uvažovat jinak? Kdybychom se měli vydávat po cestě, která by vás vedla za tím, co chcete, jaká chcete být a co chcete dělat, tohle jsou otázky, na které bych ráda znala odpovědi.
Chápu, že se v současné chvíli velmi trápíte a zároveň vám připadá, že je to nějak zbytečné, co prožíváte – není to nutné a šlo by to nějak jinak. Mluvíte totiž o tom, že lidi obviňujete z naschválů, ale ne o tom, že lidi kolem vás naschvály dělají. Že je to nějak „mozek“, co vám naordinovává různé myšlenky, tudíž se to nějak děje a je možnost, že se to dít přestane, že se ty myšlenky zastaví nebo nahradí jinými myšlenkami a představami, které by vám neznemožňovaly být mezi lidmi, co píšete, že byste moc ráda. Možná je mohou nahradit právě ty myšlenky a představy, které máte, když se radujete ze života a jste šťastná.
Z tohoto nelehkého období hledáte cestu ven – a když už ji hledáte, věřím, že ji můžete najít a být spokojená mezi lidmi a sama v sobě. Přeji vám, ať se to podaří!
Kateřina Novotná
