Dobrý den.
Kvůli počítači se se svými rodiči ustavičně hádám. Buď proto, že na něm jsem a nemám splněné své povinnosti, nebo proto, že na něm jsem, podle jejich názoru, moc dlouho.
Dost často mi ho však zakazují i bez jakéhokoliv důvodu. Argumentují pak například tím, že jsem na něm závislý, nebo jednoduše „prostě proto“.
Tohle mě však přivádí k šílenství. Nedá se s nimi vůbec bavit. Prostě řeknou, ať mlčím, i když se chci o našem problému normálně pobavit.
Mám pak pocit, že je všechno proti mně. A potom se strašně vztekám.
Nemyslím si přitom, že by šlo o to, že jsem závislý, ale o to, jak se k tomu staví. Přitom známky ve škole mám perfektní a mám i mnoho jiných koníčků. Avšak moji rodiče si na dobré známky už zvykli a neberou je jako nic chvályhodného.
Nechci se s nimi hádat, ani se kvůli počítači vztekat, ale nemůžu si pomoct. Prostě mám pocit, že mi ho zakazují jen proto, že mě baví.
Adam
Názor odborníka
Dobrý den, Adame,
to, co řešíte vy se svými rodiči, myslím, řeší i řada vašich vrstevníků. Mám‑li se vyjádřit k vašemu příspěvku, chci nejprve okrajově zmínit statistiky. A ty dokládají, že generace dnešních mladých lidí tráví nejvíce volného času u počítače nebo u televize. A to na úkor jiných aktivit, jako je např. sport, čtení nebo přímá komunikace s jinými lidmi.
Pokud jde o vás samotného, Adame, na jedné straně vás chápu. Udržet krok s dobou znamená moderně komunikovat (dokonce se práce s počítačem vyžaduje). Udržet krok s vrstevníky znamená „být na síti“. Ale na druhé straně chápu i vaše rodiče. Škoda jen, že nedokáží najít způsob, jak vám přijatelným způsobem přiblížit, co proti vašemu zájmu o počítač mají. A také si myslím, že by vám neměli upírat právo na váš názor. Také úplně nevím, proč máte mlčet. Vždyť možná tady máte obě strany, tedy vy a vaši rodiče, prostor pro přímou, otevřenou komunikaci (k radosti rodičů) bez účasti počítače.
To, co jste nezmínil, je „denní počítačová dávka“, tedy doba strávená na počítači, nebo to, k čemu počítač používáte, což je také důležité ve vašem sporu s rodiči. Zmiňujete, že máte perfektní známky a máte koníčky. Ale píšete také to, že vám rodiče vyčítají zanedbávání povinností. K vaší potenciální závislosti poznamenám asi toto. Hranice mezi uživatelstvím a závislostí je velmi tenká. Ze své praxe vím, že lidé, kteří už vykazují známky závislosti, si většinou své počínání urputně brání, obhajují ho, ať jde o jakoukoliv podobu závislosti.
Jedna z definic říká, že o závislost jde tehdy, jestliže počínání negativně zasahuje do oblasti rodinných vztahů, do oblasti zdraví nebo profese (ve vašem případě zřejmě učení). Proto vám navrhuji následující test. Nechte počítač alespoň 24 hodin vypnutý a pozorujte, co se s vámi děje. Nebo ho jeden měsíc zapínejte jen k pracovním účelům. Dokážete na něj nemyslet? Budete bojovat s potřebou surfovat, hrát hry nebo komunikovat s kamarády? Nebo si udělejte statistiku, kolik času denně na počítači strávíte, jestli jste schopen odpoutat se od něj včas, bez přesahu do nočních hodin. Dost možná tak získáte zajímavou informaci a přehled o vašem způsobu života. A to, myslím, může být docela zajímavé.
S pozdravem,
Zdeňka Košatecká
