Dobrý den,
je mi 24 let a je to už skoro rok, co jsem se rozešla s přítelem. Důvodem našeho rozchodu byl především partnerův sklon k alkoholismu. Partner je OSVČ, avšak jeho velmi kladný vztah k alkoholu měl vliv na jeho profesi, kterou přestával svědomitě plnit, na následné dluhy a postupné rozbíjení všech jeho mezilidských vztahů.
Několikrát jsem se snažila, aby vyhledal odbornou pomoc, ale marně. Přítel měl a má stále pocit, že má vše pod kontrolou. Dlouho jsem se snažila mu vše tolerovat, ale postupem času mě jeho ranní návraty a neplnění povinností přestaly bavit. Problém je ten, že i po dlouhé době odloučení, ač se to zdá nemožné, se s přítelem stále milujeme a chybí mi. Velmi jsme si rozuměli, měli stejný smysl pro humor a cítili jsme se spolu skvěle. Po celý rok mě prosí, abych se k němu vrátila a já stále váhám, přestože jsem si vědoma toho, že náš vztah by opět neměl šanci a zkrachoval by kvůli stejnému důvodu. Příteli už nevěřím, že na svém chování něco změní.
Nedokážu se však od něj citově odpoutat, mé nové vztahy rychle krachují, protože stále nedokážu milovat někoho jiného a bojím se, jestli to vůbec bude někdy možné. Mám strach, abych neudělala krok zpět, necítím se dost silná na to vést nový život bez něj. Po celý rok jsem se na něj snažila zapomenout, ale bez výsledku. Stále si připadám jako první den po rozchodu a velmi mě to psychicky ubíjí. Budu vděčná za jakoukoli vaši radu.
Děkuji. Alice
Alice
Názor odborníka
Milá Alice,
dovolte mi vyjádřit vám podporu v rozhodnutí ukončit vztah s partnerem, protože neléčená závislost a neochota na straně pijícího léčit se je skutečně hluboký důvod k rozchodu. Myslím si, že je dost na tom, když důsledky pití trpí sám závislý. Není nutné, aby jste trpěla i vy.
Oceňuji vaši schopnost uvědomit si, že partnera nemůžete spasit, pokud on sám nebude chtít se svým problémem něco udělat. A dost možná, že definitivním rozchodem pro něj uděláte víc, než když zůstanete.
Rozchod většinou nekončí naráz, po zklidnění rozbouřených emocí obvykle přichází na pořad bilancování pozitivních a negativních stránek vztahu. Trvá‑li samota nějakou dobu, stává se, že přeroste ve stesk a zpochybňování původního rozhodnutí. Pak může dojít na to, že začneme vnímat na partnerovi ty lepší stránky a jeho ztráta se může jevit nenahraditelnou.
V populárně naučné literatuře se píše, že rozchod je proces o několika fázích a je přirovnáván k úmrtí blízkého člověka. Myslím, že byste si měla dát čas tzv. odžít si bolest z rozchodu a nepospíchat do dalších vztahů. Zvažte, zda kontakt s bývalým přítelem vás posiluje nebo oslabuje. Budete‑li pochybovat o svém původním rozhodnutí, vybavte si před očima obraz situace, kdy jste se rozhodla, že partnera opustíte. Zrekapitulujte ve vzpomínkách jeho reakce na vaše prosby, žádosti nebo případné naléhání. Představte si, jak by se dál vyvíjel váš život vedle něj v případě, že jeho náklonnost k alkoholu bude pokračovat.
A ještě na závěr: mám za to, že v našem životě jsou vztahy, které lze označit za tzv. osudové. Některé jsou naplněné, některé zůstanou nenaplněné. Když vše přebolí, časem se mohou stát milou vzpomínkou. Přeji vám, abyste si uchovala ve své mysli potřebu mít partnera, se kterým se budete citít skvěle, se kterým budete mít společný humor a který navíc do vašeho společného života vnese prvek jistoty a stability.
Zdeňka Košatecká
