Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Poradna

Rozvedený, bezmocný

Jak mohu svým dospívajícím synům pomoci k větší samostatnosti, když s nimi nežiju?

Pavla Koucká 20. 8. 2019

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

S bývalou manželkou máme dva syny ve věku 10 a 13 let. Již 4 roky jsme rozvedeni. V době rozvodu jsme se (z mého dnešního pohledu chybně) dohodli na svěření synů do péče matky. Ta trpí bipolárně afektivní poruchou, která se poprvé projevila již na začátku našeho manželství. Já jsem podruhé ženatý.

V posledních dvou letech jsem se neúspěšně snažil získat děti do své péče z mnoha důvodů, z nichž jeden byl přestěhování dětí matkou z místa jejich dosavadního bydliště na velkou vzdálenost i přes můj nesouhlas. Navzdory poměrně jasným výsledkům znaleckých posudků rodičů a dětí, které dopadly v můj prospěch, mi nakonec soud nevyhověl.

Starší syn vstupuje do věku, kdy by se mohl začít chtít separovat od matky směrem k otci. Nachází se však v poměrně nevýhodné situaci, kdy je ve většinovém vlivu matky, která je z důvodu své nemoci limitována v roli rodiče, schopnosti samostatného života a schopnosti najít si zaměstnání, které uživí ji i děti, a je tak závislá na podpoře svého současného partnera.

I přes své velmi limitované možnosti podílet se významně na výchově a vývoji svých synů bych velmi rád podpořil zejména staršího syna v přirozeném vývoji a pomohl mu v samostatnějším náhledu na různé situace, ve kterých jsou například oba synové ze strany matky považováni za nesamostatné a neschopné, což nikterak nepřispívá k jejich zdravému vývoji.

Rád bych tedy požádal o inspiraci, postřehy a také třeba tip na vhodnou knihu pro děti, která by uměla v jejich dětském, dospívajícím světě hovořit jejich jazykem a pomoci jim uvědomit si, že jsou to především oni sami, kdo tvoří jejich vlastní svět a realitu, a pomoci jim vymanit se z vlivu matky.

Martin, 42 let

Názor odborníka

Hezký den, Martine,

předně chci ocenit vaši snahu podpořit individualitu a samostatnost synů. V dnešní době se obecně posunula samostatnost dětí oproti předchozím generacím o několik let – a nemyslím si, že by to bylo vždy ku prospěchu. Vy to máte ještě o to obtížnější, že nemáte možnost být se syny častěji a jejich matka má na tuto záležitost jiný názor. Přesto si myslím, že svým synům můžete umožnit řadu zkušeností, být jim vzorem a inspirací.

Pokud matka například považuje syny za neschopné samostatného pohybu venku, můžete se s nimi domluvit a trénovat to v rámci společných víkendů či dovolené. Pokud se matka domnívá, že nejsou schopni sami kontrolovat čas strávený na elektronických médiích, můžete to zkusit nechat na nich v čase, kdy jsou s vámi, atd. Někdy je pro budoucí život klíčové mít zkušenost, vědět, že něco zvládnu, a nemusím to přitom dělat denně ani často. Až to bude potřeba, až dostanu příležitost, lehce na tuto zkušenost navážu.

Ptáte se na knihu, která by synům pomohla uvědomit si, že jsou to především oni sami, kdo tvoří svůj svět a realitu, a pomoci jim vymanit se z vlivu matky. Takových knih je spousta – téměř ve všech dobrodružných knihách s dětským či dospívajícím hrdinou je to právě sám hrdina, kdo jedná, přemýšlí a řeší problém. Často s pomocí dospělých, ale hybatelem je on. Mám na mysli třeba hrdiny knih Marka Twaina, hrdiny Foglarovek a spoustu dalších, z nichž mnoho ani neznám.

Možná ale – co se týče knih – zvažte, jací jsou vaši synové čtenáři. Některé dnešní děti (obzvláště ty, které jsou hodně v kontaktu s elektronikou) neudrží dobře pozornost na delším textu a čtení je nebaví. Je samozřejmě dobré to trénovat. Co se však týče vašeho cíle, můžete synům též o hrdinech z románů vyprávět, povídat si o nich, případně zvolit filmové zpracování.

Vedle touhy pomoci synům v rozvoji jejich osobnosti cítím z vašeho dopisu, Martine, též určitou hořkost nad tím, že možnosti vašeho vlivu jsou velmi omezené. Chápu vás a vím, že je to velmi frustrující: utopit spoustu energie a nedosáhnout cíle, ačkoli to považuji za nelogické a nesprávné… Takové věci nás hodně bolí, hodně štvou.

Rozvedení rodiče mívají tendenci porovnávat, kdo z nich je lepší: kdo lépe pečuje, víc vydělává, poskytuje lepší vzor a tak dále… To ovšem frustraci a naštvání téměř vždy zvyšuje, protože na tom druhém máme po rozvodu tendenci vidět velmi ostře to špatné a jen málokdy dovedeme vnímat i to dobré. Úlevné a prospěšné (pro děti i rodiče) bývá, když se podaří tenhle způsob uvažování opustit.

Přeji vám, Martine, ať můžete mít radost z vývoje svých synů a spoustu zážitků s nimi.

Pavla Koucká

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.