Dobrý den.
Jsem 19 let ženatý, máme 2 dcery (19 a 12 let), cca před rokem se žena začala věnovat svému novému koníčku, andělskému učení.
Tomu předcházelo učení Shambala – Reiky atd., v současné době jsem na tom tak, že žena cca před pěti měsíci přišla domů a sdělila nám (mně a holkám): „Tak a teď probíhá moje změna a od teď mě budete všichni poslouchat a respektovat.“
Zpočátku jsme to odsouhlasili, ale to jsme s holkami nevěděli, co nás čeká, peskování a ponižování s uklízením a poroučením, kdy žena si dělala, co chtěla, večerní seance při kávě s kamarádkami a kamarády, víkendové diskotéky a já s holkami doma. Jednoho dne přišla domů a sdělila, že nejsem partner vhodný pro její další život a ať se odstěhuji, ale při tom jí budu dávat polovinu své výplaty. A že se chce rozvést.
A tím začal náš domácí boj, žena se s nikým doma nebaví, jen když má ona potřebu. Doma nic nedělá, čte knihy o andělech, nemocech a léčení s anděly, partnerství vysněné s anděly, karma, čakry atd.
Z těchto knih mě jímá hrůza, i když jsem z počátku myslel, že to přinese klid do našeho vztahu, jelikož žena měla každých 5 let touženou potřebu ke změně (práce, děti, účesy, koníčky, atd.). Její změna přišla až s četbou a stýkání se s lidmi, kteří jí posílají obrázky andělů a pomáhají jí v učení, jak porozumět andělům.
Prosím vás, jak mojí ženě a našemu vztahu pomoci? Odmítá kamkoliv jít (manželská poradna…). Ona to prý nepotřebuje. Mé komunikační schopnosti jsou již na konci.
Jan
Názor odborníka
Dobrý den, Jane,
děkuji za důvěru, kterou vkládáte v tuto poradnu. Je mi moc líto, jakým trápením procházíte. Při čtení vašeho příběhu se mi honí hlavou mnoho otázek: Jak vypadal váš vztah před tím, než se manželka rozhodla ke změně? Jakého stavu vzájemné důvěry a respektu jste dosáhli? Jak jste řešili společné problémy? Jaké jste měli společné radosti a jak jste si byli navzájem oporou? Jak byly potřeby vás obou rozpoznávány a naplňovány? Byli jste ve vztahu a s životem spokojeni? Jaké jste měli a máte od života očekávání, přání a touhy?
Pokud jsem dobře porozuměla vašemu dotazu, vaše manželka vám sdělila, že se s vámi chce rozvést. Vy se ale v tomto mailu ptáte, jak pomoci vztahu se svou manželkou. Obvykle se málokdy podaří přesvědčit druhého člověka v jeho rozhodnutí, zvláště dospělého a toho, který jakékoli návrhy odmítá.
Je možné ale zkusit laskavě testovat pevnost tohoto rozhodnutí, a to nikoli výhružkami nebo jiným nátlakem, ale zkusit být vědomě a reflektovaně jako jemné kapky rosy dopadající na poupě či rozvitou květinu. Při každém gestu nebo větě se ptát: Čeho tím chci dosáhnout? Volím adekvátní prostředky? Je to možné?
V následující odpovědi budu tedy počítat s oběma možnostmi, tedy že můžete zkusit pracovat na záchraně vztahu (minimálně alespoň z hlediska péče o mladší nezletilou dceru a vzájemné komunikace ohledně starší dcery), ale i jak se vyrovnat s realitou, před kterou vás vaše partnerka postavila.
Píšete, že vaše manželka se pustila do cesty osobního rozvoje, začala více hledět na své vlastní potřeby, hledá cesty k saturaci svých potřeb. To je jistě oceněníhodné, ale osobní rozvoj a růst také bere ohled na potřeby svých blízkých, duchovně zralý člověk vnímá jejich silné i slabé stránky, dovede soucítit.
Napadá mě, zkuste si vzít list papíru a vypsat si na ně všechny potřeby sebe i vaší partnerky a zkuste hledat styčná místa, kde se protínají a vnímat u toho i vaše děti a jejich potřeby. Pokud chcete vztah zachránit, nebo se připravit na další, zkuste se upřímně podívat na svět očima vaší manželky a zkusit si představit, jak ho vidí a vnímá, co by asi chtěla v životě i od sebe?
Je nutné se věnovat také sobě, svým bolestem a zraněním. Máte nějakou oporu v životě? Kamarády, se kterými můžete probrat témata, přijít na nová řešení? Také doporučuji vnímat, co si o nové situaci vaší rodiny, myslí vaše okolí, rodina, příbuzní, vaši společní známí? Je možné tam nalézt nějakou oporu pro hledání nových řešení?
Pokud je třeba vzít v úvahu realitu, že manželka se skutečně chce rozvést, předpokládám, že budete chtít hledat pro vás přijatelné způsoby rozdělení společného majetku a příspěvku na děti, pokud by vám nebyly svěřeny do péče.
A připojuji stejné doporučení jako u většiny odpovědí kolegů: Nebála bych se zkusit vyhledat nějakého psychologa či psychoterapeuta, u kterého budete moci vnímat bezpečí, nesouzení, nehodnocení.
Využívejte celý web.
PředplatnéJene, přeji vám do života vše dobré, mnoho zdaru při probírání se minulostí, jejíž nitky tvoří přítomnost a především, dobrou budoucnost pro vás i vaše blízké,
Stanislava Ševčíková
Pomohl vám článek?
