Dobrý den,
Nedokážu vyřešit svůj postoj k bývalému příteli své dcery. Nazývám ho tyran. Nebudu rozepisovat, jakým stylem se k ní choval, jen vím, že to bylo na hranici omezování osobní svobody.
V patnácti by si měl člověk užívat života a ne poslouchat nesmyslné výčitky typu: s kým se bavíš, nebav se s ním, co jsi s ním měla, nebudeš s ní nebo s ním kamarádit. Seděli doma a čtyři měsíce hráli karty. Dcera po nocích brečela, jelikož si uvědomovala, že jejich vztah není v pořádku.
Jejich hádka se několikrát vyhrotila do pokusu o napadení. Byla pro něj jen kur.., lhářka a zlodějka, ale nedokázala se oprostit. Vyhrožoval jí sebevraždou atd. Přišla o všechny kamarády, ale jeho chce dál.
Momentálně spolu již nejsou. Podotýkám, že jeho obličej je andělskej. Ze začátku jsem ho měla moc ráda. Nechávala jsem to na dceři: fandila, trpěla jsem s ní, utěšovala ji, vysvětlovala… a trpělivost mi došla ve chvíli, kdy odjel na dovolenou s rodiči a dceři psal, že doufá, že nikam nechodí, jak slíbila.
Seděla doma a luštila křížovky – o prázdninách! Puberťačka, kterou byl dřív problém dostat z venčí domů! Byla věčně vysmátá a nikdy nebrečela tolik, jako poslední čtyři měsíce.
Vyhrotilo se to tak, že jsem jí ho zakázala, ale zjistila jsem, že ona je schopná obětovat či podstoupit cokoliv, jen aby mohla být s ním.
Mě přivádí k šílenství už jen jeho jméno. Řekla jsem jí: chceš dostat od života přes hubu? Tak běž!!
Co mám dělat? Čím víc jí ho budu zakazovat, tím víc ho bude chtít. Mám ale koukat, jak jí ubližuje? A jak si ona myslí, že teď už by to bylo lepší?!
sněženka
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji za vaši důvěru, se kterou se na nás obracíte. Z dotazu vnímám, že situace, do které se dostala vaše dcera, je hodně bolestná pro ni i pro vás. Aktivně hledáte východisko, už jen tím, že žádáte o radu, což nemusí být vždy snadné: ráda bych to ocenila.
V mailu popisujete situaci, kdy se vaše dcera dostala do „nezdravého“ vlivu svého (nyní již bývalého) přítele, který ji různými způsoby omezoval: zakazoval jí stýkat se s kamarády a následně také vyhrožoval sebevraždou. Snažil se zpřetrhat její kontakt s okolím a mít ji tak pouze ve svém vlivu. Ona vztahem trpěla, ale i přesto ho chce dál.
Vnímám, že máte s dcerou zdravý a pevný vztah. V začátcích vztahu ve vás měla oporu. Rodiče dospívajících dětí jsou ve velmi těžké situaci. Dospívající prochází obdobím, kdy se potýká s vývojovým úkolem separovat se (tedy postojově, myšlenkově, atp. se oddělit) od rodičů.
Překážku v separaci může znamenat pocit mladého člověka, že jej rodiče nechtějí „pustit“. To, že jste dceru podpořila a prožívala vztah s ní, je pro ni důležitá zkušenost. Bývá velice složité najít míru mezi tím, kam jako rodič ještě zasáhnu a kde nechám dospívajícího, aby udělal vlastní zkušenost. Domnívám se, že jste to zvládla velice dobře.
Pak ale chování přítele vaší dcery překročilo určité hranice a nedalo se už pouze přihlížet. Chápu vaše naštvání a rozhořčení, které je zcela oprávněné a postupem času stupňované tlakem přítele. Současně s naštváním stoupal i strach o dceru. Chtěla jste ji ochránit, domluvy nestačily a jako východisko se přirozeně nabízel zákaz stýkání s přítelem. Vaše obavy jsou zcela pochopitelné a na místě. Zákazy ale mohou především v tomto věku narážet na již zmíněnou potřebu se separovat. Jak sama uvádíte, dcera chce i přes zákaz být s přítelem.
Navrhuji, ač se to zdá složité, v klidu si s dcerou sednout a o celé situaci si pohovořit. Podělit se s ní o své pocity: že vnímáte, jak se trápí, vidíte jak po nocích pláče, jak se uzavřela před svými kamarády, máte o ni strach a ráda byste jí pomohla. Současně jí můžete také nabídnout možnost, že pokud nechce hovořit s vámi, můžete spolu vyhledat odborníka, kterému se může svěřit.
Držím vám palce a věřím, že společně s dcerou zvládnete tuto obtížnou situaci zdárně vyřešit.
Mgr. Lenka Tomaidesová
