Dobrý den,
chtěla bych se zeptat na jistý problém, který nás několik let provází. Moje maminka je už přes 20 let ženou v domácnosti, nevadilo by to mému tátovi ani ostatním, ale je to upřímně k nevydržení.
Máma nechodí skoro vůbec do společnosti, nevídá se s kamarády a zaměstnání se vyhýbá. Domácnost nezvládá, protože jí i práce na půl hodiny zabere celý den. Pořád se jen vymlouvá, jak se celý den nezastaví, ale když jí nabízíme pomoc, naštvaně a uraženě odmítne. Nic nikoho nenechá udělat (domácí práce, vaření) z toho důvodu, že by to údajně nebylo pořádně. Domníváme se, že si o nás myslí, že všichni jsme úplně neschopní a bez ní bychom nic neudělali.
Když promluví, je to jen málokdy vlídně, většinu času jen nadává. Pořád by kupovala zbytečné potraviny – trvá jí to celý den a den před tím se na ně připravuje. Vůbec nepečuje o své tělo a zanedbává základní hygienu.
Už jsme zoufalí a nevíme, co s ní udělat, aby byla jako normální žena/matka, aby všechny kolem sebe v rodině jen nestresovala, hlavně mého tátu, který jako jediný vydělává peníze, měl už vážnou nemoc, ale ani to s mamkou nehnulo, aby si našla zaměstnání. Místo toho chodila po doktorech a zjišťovala, co má za nemoci ona, ale nechce si je léčit.
Prosím vás o radu, nevím, proč se tak chová, jestli třeba nemá nějakou psychickou poruchu nebo podobně… Děkuji vám.
Anna
Názor odborníka
Dobrý den, Anno,
podle vašeho popisu, vzhledem k vašemu věku a matčině absenci povolání přes 20 let je opravdu možné, že se u ní jedná o nějakou psychickou poruchu, případně o následky degenerativních jevů v rámci jejího stárnutí. Bylo by k tomu však potřeba učinit podrobnější pozorování, testování či znát více její anamnézu. Pokud se vámi popisované projevy kontinuálně zhoršují, případně se objevily po nějaké konkrétní zátěžové situaci, je to i více než pravděpodobné. Může se ale jednat o kombinaci jiného psychomotorického tempa, osobnostního založení (pesimistické, melancholické, cholerické, pedantské) a jiných hodnot.
Ať je to tak, či onak, to zásadní je, co s tím. Určitě nejvíce by to mohl řešit její manžel, který se s ní může častěji a více bavit o tom, co by chtěl jinak, jak by si představoval spokojené soužití a pokusit se s ní domluvit na něčem přijatelném. Pokud by to nešlo, můžete mu pomoci i vy, a v případě, že na to maminka nebude reagovat a situace se bude zhoršovat, pokusit se ji dostat k nějakému odborníkovi, který její stav posoudí přesněji a pomůže najít možné řešení.
Další, co můžete udělat, je nechat ji, ať si své věci řeší po svém, a vy si řešte nezávisle na ní ty své. Pokud jí to bude vadit, otevřeně jí sdělte vaše důvody k tomuto chování a možnosti řešení celé situace. Pokud neustoupí, trvejte si na svém způsobu řešení.
Ať se vám daří.
Lukáš Dastlík
