Dobrý den,
už několik měsíců jsem hodně vystresovaná, protože se snažíme, zatím neúspěšně, prodat dům a potřebujeme se brzy přestěhovat. Tento měsíc to vše ale vyvrcholilo tím, že jsme se s manželem začali snažit o třetí miminko.
Už déle jsme to plánovali. Já mám ráda věci pod kontrolou a i otěhotnění hodně plánuji a promýšlím, který měsíc by bylo praktické nebo nepraktické rodit apod. Máme dva syny a já bych si moc přála holčičku.
Zrovna dneska jsem zjistila, že tento měsíc to nevyšlo, a nevím, co dělat, abych se tím tak nestresovala. Nikdy jsem neměla problém s tím otěhotnět, ale tentokrát to všechno prožívám ještě jinak. Sleduji každou malou změnu na svém těle. Byla bych schopná si dělat těhotenský test každý den.
Vím, že to takhle určitě prožívá mnoho žen, ale už mi to všechno přerůstá přes hlavu a ráda bych byla během tohoto procesu více v klidu. Chtěla bych vědět, jestli je nějaký způsob, jak se uklidnit a to otěhotnění tolik neřešit? Děkuji.
Lucka
Názor odborníka
Milá Lucko,
chápu vaši touhu po miminku, váš stres i potřebu být více v klidu.
Rad, jak se zbavit stresu a být více v klidu, najdete na internetu spousty. Poměrně účinné jsou ty, které se týkají životosprávy – dostatečně spát, zdravě jíst, mít čas na zábavu, na relax, dostatek pohybu. Trávit příjemný čas s rodinou. Věnovat se sexu pro vzájemnou radost, blízkost, uvolnění.
Čas pochopitelně není natahovací, a tak je príma, když se daří některé výše uvedené sloučit – například společný výlet může představovat zábavu, relax, pohyb i dostatek vzájemného kontaktu pro celou vaši rodinu.
Ze všeho nejdůležitější je ovšem změna vašeho vnitřního prožívání. Ta ale není ovlivnitelná přímo, nějakou jednoduchou radou či změnou chování. To, že sama chcete být více v klidu, je první dobrý krok. Jenže vy zároveň chcete prodat dům, chcete otěhotnět… Možná je toho chtění až moc, možná je příliš urputné a možná se i vzájemně tluče. Cestou pak může být se od nějakého chtění trochu oprostit.
S oprošťováním se od chtění pracují i různé – zejména východní – filosofie či náboženství, například buddhismus a podobný je i křesťanský postoj odevzdání se do Jeho rukou: „Děj se vůle Boží.“ Další lidé věří v osud, důvěřují moudrosti přírody.
Tím vás nenabádám, abyste se upnula k nějakému náboženství, uvádím to spíše pro inspiraci. Ani si nemyslím, že je špatné se pozorovat. Jen je lepší to nepřehánět; činit tak spíše na rovině zvědavosti, než starosti či úpěnlivého očekávání.
Jsou věci, které můžeme ovlivnit. Jiné ale neovlivníme, a další, kterým svým velkým chtěním spíše bráníme. Můžete si tisíckrát přát holčičku, a stejně k vám zhruba na padesát procent přijde opět syn. Vaše hlava může naplánovat porod v zimě, ale vaše tělo, pokud je ve stresu, pravděpodobnost otěhotnění sníží.
Příroda, o jejíž moudrosti jsem se zmiňovala, není jen venku, za oknem. Je i ve vašem těle. A třeba v rozhodování, kdy je vhodná chvíle počít dítě, je naše tělo leckdy moudřejší, než naše mysl. Takže bych vám doporučila rozumem řešit to, co je rozumem řešitelné, a přírodním procesům nechat spíše volný průběh. Milovat se tehdy, když se vám milovat chce, a zbytek nechat na přírodě.
Přeji vám více klidu a spokojenost celé rodině,
Pavla Koucká
