Hezký den,
nevím, jestli jsem tento dotaz úplně patří, ale už si opravdu nevím rady.
Je to asi třičtvrtě roku, co si naše sousedka pořídila psa. Mají vedle svého domu firmu a pes ji má patrně po nocích hlídat. Nicméně hlídá tak vehementně, že se v noci skoro nevyspíme. Kdokoliv projde kolem v době, kdy ve firmě nikdo není, pes se může málem zbláznit a několik minut bouchá do vrat, štěká, vyje. Nejhorší je to ráno, kdy kolem našeho domu chodí děti do školy. To už pes vyje opravdu nonstop, jenže my bychom si pochopitelně rádi pospali.
Problém je v tom, že už tak máme se sousedkou napjaté vztahy – je to ten typ, co po desáté večer volá policii kvůli rušení nočního klidu, pokud je někdo v okolí jen malinko hlučnější, než by měl. Už se ani nezdravíme, jen se spíše útrpně tolerujeme a ignorujeme. Proto sousedka patrně neshledává za nijak zvlášť nutné svého psa krotit. Už se nám dokonce jednou stalo, že jsme v noci vynášeli nákupy z auta, pes pochopitelně asi deset minut štěkal, a sousedka se jen vyklonila z okna a místo jemu začala nadávat nám, že prý máme z té ulice konečně vypadnout, ať je klid.
Nevíme si moc rady, co dělat. Kvůli jejich psovi se skoro nevyspíme, všem nám už jeho celodenní štěkot leze na nervy. Jenže sousedka není zrovna člověk otevřený diskuzi, navíc bydlíme v maloměstě a každý spor je okamžitě záminkou k tlachání a pomluvám. Je nějaká šance, jak tuto situaci vyřešit bez toho, aby se naše vztahy pokazily ještě víc? Předem děkuji za jakoukoliv radu!
Renata
Názor odborníka
Dobrý den Renato,
z pozice mediátorky vám mohu říct, že často to, co říkáme, a to, co děláme, jsou ve skutečnosti naše pozice, pomocí kterých se snažíme uspokojit nějakou naši potřebu nebo nějaký náš zájem. Pokud se podaří tuto potřebu, zájem u každé ze stran najít a najít řešení, které by uspokojovalo důležité potřeby či zájmy obou stran, pak je vyhráno, jelikož všichni zúčastnění jsou spokojeni.
Z dopisu je zřejmé, že vás a patrně celou vaši rodinu štěkot psa sousedky obtěžuje. Ovšem to, že vám vadí štěkání psa sousedky a sousedka neřeší, zda vám štěkání vadí, jsou z největší pravděpodobností pouze pozice, a tedy že to jádro pudla je mnohem hlouběji, a pokud se týká psa, tak jen okrajově. Což ostatně lze vyčíst i z vašeho dopisu, kde se zmiňujete o tom, že již delší čas, pravděpodobně ještě dříve, než vás začalo obtěžovat štěkání psa, jste se sousedskou příliš vstřícné vztahy neměly.
Bez toho, aniž byste každá z vás, jak vy, tak i vaše sousedka a popřípadě ostatní členové obou rodin, pověděli váš příběh a byl prostor k tomu se vás obou stran následně doptávat, se pouze z toho, co popisujete, nedobereme, jaké potřeby a zájmy má každá ze stran.
Ovšem tam, kde jsou společné zájmy obou stran a mezi stranami je z důvodu okolností předpoklad, že spolu potřebují vycházet i v budoucnosti, což u vás jako sousedů je, a případně i hezká minulost, pak šance na poklidné vyřešení celé situace je velká, ať už za pomocí mediátora či bez něj.
Předpoklad nutnosti budoucích vazeb u sousedských vztahů v obecné rovině je. To, zda máte společně prožité i hezké chvilky, to netuším, a zda je tu společný zájem, jako například klidné sousedské vztahy nebo jiný, to nelze z jednoho dopisu a pouze jedné ze stran vůbec říct.
Povím vám však jeden smyšlený příběh pro inspiraci.
Jsou dvě kolegyně na stejné pozici. Jedna z nich, paní B, před rokem nastoupila, je mladá, aktivní, tvůrčí, chtěla by zavést nové postupy, PC programy, které by jim oběma ušetřily práci. Druhá, paní A, je tam již 15 let, je pečlivá, ráda má ve věcech pořádek a již dlouho zavedený systém. Paní B se několikrát přihodilo, že jí nebyly paní A předány nějaké informace od nadřízeného. Paní A o paní B říká, že je chaotická, zbrklá. Paní B zase, že je paní A neochotná, nepřizpůsobivá, že vše musí být po jejím a nenechá ji nic dělat samotnou. Šéfovi jde z toho hlava kolem, jelikož on hlavně potřebuje, aby projekt stihly včas.
V průběhu povídání s paní A a paní B se ve zkratce zjišťuje, že paní A má rok do důchodu a má strach, že když na to samé místo přijali jinou zaměstnankyni a že jsou tam teď dvě, což nikdy nebylo, že se jí chce zaměstnavatel zbavit, a ona přitom tolik potřebuje tam do důchodu zůstat. Nemá vlastně nic proti paní B, je chytrá, bystrá. Nemá ani nic proti těm PC programům, taky si myslí, že mohou ušetřit čas a práci, ale ona se bojí, že to s tím programem nebude umět a už nemá chuť se učit něco nového. Ráda by do důchodu dělala vše tak, jak byla zvyklá celé roky.
A paní B? Ta ohromena těmito informacemi od paní A říká, že si paní A moc váží, že šéf ji k ní dal právě proto, aby se stihla zaučit, než paní A odejde do důchodu. Dále říká, jak často jí šéf dává paní A za vzor a jak má obavu, aby se všechno to, co paní A dělá, stihla za ten rok naučit. Paní B by chtěla více samostatnosti, aby se nemusela na vše, co udělá, ptát paní A, aniž ta by na ni nebyla nepříjemná.
V tomto příběhu se za pozicemi obou kolegyň skrývaly potřeby, a sice v případě paní A potřeba jistoty a v případě paní B potřeba seberealizace, větší samostatnosti. Obě měly snahu situaci řešit, jelikož spolu sdílely kancelář, a v tak dusné atmosféře se špatně pracovalo oběma – společný zájem.
Využívejte celý web.
PředplatnéTímto příběhem jsem vám chtěla ukázat možnou cestu řešení vaší situace. Pokud nejste schopny již jako rodiny sednout a společně to takto probrat, pak můžete společně oslovit některého z mediátorů. Touto cestou se vztah může skutečně uzdravit, jelikož se tímto způsobem řeší příčina konfliktu a nikoliv následek.
Přeji vám, ať jste všichni na situaci zúčastnění spokojeni.
Petra Jelínková
