Dobrý den,
obracím se na vás s prosbou o radu. S partnerem jsme dva roky. V poslední době v našem vztahu dochází k hádkám kvůli hloupostem, které bohužel dokážeme vystupňovat do ošklivých hádek.
Většinu hádek podle mého názoru zaviním já. Nedaří se mi neřešit hlouposti a zaměřit se jen na důležité věci. Vždy se v problému pitvám, což partnera rozčílí, a potom už se dohadujeme oba dva o hloupostech a neumíme to zastavit.
Většinou hádka končí tak, že partner odejde k rodičům, kteří bydlí ve stejném městě jako my, aby měl jak říká klid. Mě to samozřejmě mrzí, protože vím, že neřešíme zrovna podstatné věci.
Hodně sporů vzniká kvůli mé žárlivosti. Před tímto partnerem jsem měla několik partnerů, z nichž dva mě opustili, jelikož čekali dítě s jinou ženou. Já se tedy bojím, že o nynějšího partnera přijdu a pak bezmyšlenkovitě partnerovi vyčítám i drobnosti.
Přitom vím, že mě má rád a že co se týká žen, mohu být naprostu v klidu. V tu chvíli ale, když cítím nějakou obavu, nepřemýšlím takto, ale bezmyšlenkovitě a zkratovitě osočím partnera, což vyvolá zbytečnou hádku.
Chtěla bych se umět ovládat, být více uvolněnější, abych řešila jen podstatné věci. Nechci o partnera přijít. Je to skvělý člověk, na kterém mi velmi záleží. Můžete mi prosím poradit? Jak získat zpátky klid a hlavně klidný vztah, jako jsme ho měli na začátku.
Moc děkuji za odpověď.
Jana
Názor odborníka
Dobrý den, Jano.
Udělala jste první krok, zformulovala jste váš problém a svoje cíle. Chcete klidný vztah a změnit se – umět se ovládat a být uvolněnější. A s partnerem řešit jen podstatné věci.
Popisujete, jak váš vztah kazí hádky, kladete si za vinu vznik většiny vašich sporů. Jejich hlavní příčinu spatřujete ve vaší vlastnosti vše rozebírat a ve vaší žárlivosti. Vaše reakce jsou proti vaší vůli ovlivněny vašimi emocemi a minulými zkušenostmi.
V pozadí vašeho jednání je snaha zabránit, aby se neopakovalo to, co jste již zažila. Staré zranění vám tedy radí, abyste si dávala pozor, vyčítáte partnerovi maličkosti, ale je to zase špatně. Váš současný partner se cítí ukřivděn a podezírán neprávem.
Na diskuze se připravte
Začněte u sebe, vaši vlastnost vše pitvat nezatracujte, ale nenechte ji, aby vás ovládala. Kontrolujte ji a používejte vědomě. Dejte ji prostor, bude‑li třeba něco rozebrat, rozanalyzovat. V klidu si rozeberte jednu z vašich posledních hádek a zkuste najít místa, kde to šlo udělat jinak, a příště zkuste použít tuto variantu.
Dalším návrhem, jak předejít eskalaci hádky, je rozmyslet si, co chcete řešit. Udělejte si před diskusí malou přípravu – pojmenujte si téma i to, čeho chcete dosáhnout. Vyslechněte si partnerův názor na problém a domluvte se na řešení.
Přijměte jeho vysvětlení, názor na věc. Snažte se mít svůj sklon rozebírat i maličkost pod kontrolou. Pokud to děláte bezmyšlenkovitě, je tedy vaše emoce silnější a jednání vedené obavou, že se bude opakovat krutý scénář, který se prosadí na úkor vašeho vědomého postoje, že chcete mít klidný vztah a hádek o maličkosti se vyvarovat. Bráníte sama sebe, ale způsobem, který ohrožuje váš současný vztah.
Váš vnitřní hlas volá po větší kontrole (umět se ovládat, umět neřešit maličkost, ale jen ty důležité věci), ale i po větším uvolnění. Cítíte se nějak svázaná, uvězněná v těchto stereotypech, do kterých se proti své vůli znovu vracíte jako do starých kolejí. V tom, jak jednáte a co chcete, tedy panuje určitý rozpor, který byste ráda překonala.
Koncept podosobností
K vysvětlení dynamiky tohoto vnitřného rozporu se hodí koncept podosobností, se kterým přišel Roberto Assagioli (mj. zakladatel Psychosyntézy), kterého ovlivnila Jungova hlubinná psychologie, zejména teorie archetypů, ze které koncept podosobností vychází.
Pomocí tohoto konceptu lze vysvětlit momenty v našem jednání, které pak zpětně hodnotíme jako „jak jsem to mohla říct/udělat“, „takhle jsem to nechtěl“.
Příkladem podosobnosti může být „Dítě“, „Dobrodruh“, „Poučovatel“, „Dáma“, „Soudce“, „Popelka“. Tyto podosobnosti vznikají v dětství a dospívání, mají emočně nabité jádro a váží se k určité psychologické potřebě nebo instinktu. Assagioli je vykládá jako sociální role, se kterými se ztotožňujeme.
Nějaká naše část se tedy prosadí, protože není vyřešená nebo má pro nás silný emoční náboj. Ve vašem případě by to byla „zraněná část“, která už nechce zažít rozchod, nechce si nic nechat líbit a má dost široký filtr pro podněty zavdávající důvod k obavám.
Tyto naše podosobnosti bychom měli co nejlépe poznat a prozkoumat. Známe‑li se dostatečně, můžeme si z repertoáru našich rolí vybírat, jak budeme reagovat. Každá má svůj soubor vlastností. Vnitřní konflikt může vzniknout lehce – naši chuť prosadit se může blokovat např. podosobnost „ustrašeného dítěte“. Jinak se prosadí samy, bez našeho vědomého přičinění, třeba proto, že dlouho nedostaly prostor, protože je odmítáme.
Když si začnete více uvědomovat svoje reakce, budete mít větší svobodu v rozhodování o způsobu vaší komunikace.
Promluvte si se svým partnerem. Ví, že jste ovlivněna minulými zkušenostmi a že to neděláte úmyslně? Je důležité nejen, co sdělujete, ale i jakým způsobem. Takže vyberte příhodnou chvíli, můžete zvolit i neutrální prostředí, někam si společně vyjít.
Proberte s ním to, že si uvědomujete, jak hádky kazí váš vztah a co je způsobuje. Můžete si i domluvit společný signál, stopku, když zaregistrujete, že jeden z vás začne rozpitvávat maličkost. Tato technika vás také příměje více sledovat vzájemné reakce a předejít tomu, že se ocitnete příliš v sobě a přestanete být "tady a teď“.
Využívejte celý web.
PředplatnéPřeji vám mnoho zdaru.
Marta Helingerová
Začněte u sebe
Komunikace a řešení konfliktů jsou hlavními tématy nadcházejícího workshopu Peacemaker: Začněte u sebe, který proběhne 21. 3. od 18 do 21 hodin. Rádi vás příští čtvrtek uvidíme, Jan Majer & Jan Smetánka, Psychologie.cz.
Pomohl vám článek?
