Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Stydím se za své potřeby: Přijměte je, aby mohly být naplněny.

9. 12. 2015

Dobrý den,

mám myslím velmi dobrého psychoterapeuta. Chodím k němu tři roky. Ani nedokážu říct přesně JAK, ale v mnohém mi pomohl, hodně se v mém životě změnilo. I on sám hovoří o satisfakci, když komentuje mou proměnu. To mě samozřejmě nesmírně těší.

Mnohdy stačilo, že prostě jen stál při mě v těžkých chvílích, že mě nechal i mluvit o sebevraždě. Hodně ráda jsem o tom v depresi mluvila, s tím, že to stejně neudělám, jen ten pocit, že tam ta možnost je, mi stačil. Jako možný únikový východ. Poslouchal, jak si ubližuji různými způsoby a zkoumali jsme spolu, jaké to potřeby vlastně chci naplnit.

Minule jsme dospěli k tématu, kdy jsem byla „nucena“ promluvit o svých potřebách typu přijetí, objetí, lásky, naplnění, pochvaly a pozornosti. Přiznat si je. Velmi se za tyto „dětské“ potřeby stydím, i když rozumově chápu, že mám na ně právo, že jsou v pořádku.

Sezení skončilo, a já se jaksi nedokážu vypořádat s tím, co ve mně zůstalo. Mám pocit neoprávněnosti tak silných pocitů potřeby naplnění. Vždyť jsou lidé na tom o mnoho hůře, a ble ble ble, moje superego má dost keců, aby mi vysvětlilo, co jsem to za nenasytnou pijavici, která si dělá nárok na něco, co jí jakoby nenáleží.

A já teď nevím, co s tím, jak se s tím poprat. Protože mě napadají jen naučené nezralé způsoby řešení takových vnitřních konfliktů. Už si nechci ubližovat. Nechci to zaspat. Nechci utéct. Chci se přijmout. Nevím jak na to, a to nutkání jednat starými způsoby tu stále je. Co mohu v tomto pro sebe udělat?

Lucrezia

Názor odborníka


Dobrý den, milá Lucrezie, 

děkuji vám za slova psaná s velkým náhledem a zralostí. Jsem potěšená, že terapii hodnotíte jako přínosnou, je skvělé, že nechcete pokračovat v neproduktivním řešení vnitřních konfliktů – jak píšete, nechcete si ubližovat, zaspat, utíkat před problémem… Ptáte se, co pro sebe můžete udělat. Samozřejmě doporučuji o tom pocitu mluvit s terapeutem a pokračovat v psychoterapii a v úplně krizových stavech máte možná k dispozici i nějaké léky. Nicméně pokusím se vám nabídnout některé strategie, co dělat a jak se přijmout a ne se trestat za to, že máte potřeby. 

Přijetí svých potřeb

Úplně na začátek bych vám chtěla říct, že potřeby přijetí, patřičnosti, lásky, ocenění a pozornosti nejsou jen potřeby dětské, ale i potřeby normální, lidské, které má každý a jsou to potřeby trvale přítomné až do smrti. Řada lidí se během restriktivní, přísné nebo chladné výchovy v původních rodinách naučí potřeby „nemít, necítit, nepotřebovat“, nebo své potřeby potlačovat. Podobně může zapůsobit i psychotraumatický zážitek v pozdějším vývoji. Myslím si, že pokud jste se v terapii dostala k tomu, že se potřeby odkryly a dostaly na světlo, dostáváte se s nimi do kontaktu, a to je předpoklad  dobrého vývoje a potvrzení, že jdete v terapii skutečně dobrým směrem. To, že cítíte neoprávněnost takových potřeb, pravděpodobně vyplývá z vašich zážitků z dětství nebo později ze školních let (nic o vás nevím). Je to něco jako stará mapa, podle které má člověk tendenci chodit vyšlapanými cestami, někdy jste dostala (ale silnou) informaci, že mít potřeby je nepatřičné, neoprávněné a myslím si, že za čas strávený v terapii už budete mít přehled, kde to ve vaší historii vzniklo… Cílem dynamických, hlubinnějších technik je potřeby přijmout, uvědomit a vyjádřit, a to takovým způsobem, aby mohly co nejvíce dojít naplnění.

Přivolání vnitřního zastánce

Jednou z technik, které byste mohla použít, je technika přivolání vnitřního zastánce, anděla nebo dobrého rodiče. Jinými slovy to vaše superego, o kterém píšete, se chová jako přerostlý kritik, podrývající a znehodnocující vaši osobu (ego). Jako by ve vašem vnitřním vesmíru chyběl záchytný bod, podporující struktura, vnitřní bójka, která by říkala: "Je normální, že něco potřebuješ a já tvé potřeby vítám, zajímá mě, co potřebuješ. Budu ráda, když je vyjádříš. Když něco potřebuješ, můžu pro tebe něco udělat, můžu tě mít ráda a ukázat ti to i být s tebou jen tak, dokud budeš potřebovat…“

Můžete si sama představit tuhle dobrou energii, která by mohla být s vámi, a jaké individuální pro vás užitečné poselství by s sebou měla přinášet. Doporučuji si to napsat. Co by vám tehdy, kdy jste potřebovala, měla říct kmotřička víla (nebo dobrý rodič, dobrá matka, otec), kdybyste ji měla? Co by měla říct teď? Pro některé klienty tuto (přijímající) část superega nejdříve nese terapeut, než se naučí poskytnout si podporu sami. Co by vám řekl váš terapeut ve chvíli, kdy na vás leze nutkání reagovat způsoby, které už nechcete? 

Přijetí vnitřního dítěte

Jinou technikou je přijetí vnitřního dítěte. Přiznáváte si svoje potřeby a zároveň vaše superego volá, že jsou neoprávněné. Sama máte pocit, že jsou to potřeby dětské. Představte si sama sebe jako holčičku v tom věku, který cítíte, že k těm pocitům patří. Pak sama sebe v představě obejměte a jako nynější dospělá tu holčičku, svou vnitřní dětskou část, přivítejte a držte u sebe. Možná bude superego ječet, že takové dítě už má dávno spát, nebo dostat nějaký trest (parafrázuji, co jste popisovala jako nezralé způsoby řešení), ale když takové dítě držíte u sebe s láskou, asi mu budete říkat něco jiného a podobně jako v minulé technice se můžete zeptat, co by opravdu potřebovalo. 

Zvládání nutkání k sebepoškození

Další techniky, o kterých chci napsat, jsou určené k aktuálnímu zvládání nutkání k sebepoškození, o kterém také píšete. Jsou to techniky, které patří k behaviorálnímu směru. Píšete spíš o celkovém pocitu po poslední terapii, než o konkrétních situacích, v kterých se chcete poškozovat. Důležité je rozpoznat tzv. spouštěč, tedy obvykle vnější událost nebo vnitřní stav, nebo pocit, kterým se nutkání spouští. Tyto situace je pak potřeba minimalizovat a orientovat se opět na to, co opravdu potřebuji, a jak svoje potřeby konstruktivně a naplnit.

V okamžité situaci, kdy sebepoškození hrozí, je dobré mít krizový plán. Ten obsahuje pravidla, jestli při nutkání se poškodit budete volat na linku důvěry, krizové centrum nebo přátelům (a těch je dobré mít na seznamu alespoň 5, kdyby někdo z nich neměl čas). Je dobré mít domluvu buď s příbuznými nebo s přáteli, že přijedou k vám, nebo že v takové situaci můžete přijet vy k nim a být u nich, s nimi. 

Další možností je vybití agrese řízeným způsobem a nepustit ji do ničení ani sebe ani věcí. Jít si zaběhat, zacvičit, boxovat do boxovacího pytle, vyprášit prach z koberce, louskat ořechy, dupat, vydrhnout kachlíčky v koupelně nebo troubu zevnitř, aspoň 30 min. Mezi další techniky odčerpání agresivních impulzů patří symbolické vyjádření – při mírnějším nutkání napsat dopis, který nepošlu, dát si sprchu, namalovat na velkou čtvrtku jak se cítím, pokrýt celou čtvrtku barvami (pastelky, voskovky), udělat z plastelíny model pocitu (a u toho mluvit a nadávat nahlas).  

Aby byl přehled úplný, je potřeba ještě dodat, že prevencí sebepoškozování je mimo jiné také veškerá péče o sebe, pokud je prováděna s úctou a láskou k sobě, tj. pravidelný denní režim, dostatečný pitný a pestrý stravovací režim, pravidelný pohyb, pravidelná hygiena, plán činností, omega mastné kyseliny a hořčík jako potravinové doplňky a používání vonných esencí, jako je např. levandule a růže.

Lucrezie, přeji vám, ať se vám daří přijmout se ve svém obyčejném člověčenství.

Alena Večeřová Procházková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.