Dobrý deň,
rada by som vás poprosila o váš názor. Nesmierne ma trápi situácia v rodine môjho brata. Myslím, že jeho manželka, matka ich dvoch detí, trpí nejakou formou Munchhausenovho syndrómu. Od chvíle, ako sa im narodilo prvé dieťa, manžela odstavila – od seba i od detí. Teraz má ich syn 6 a dcéra 4 roky.
Celá sa vtelila len do role tej najlepšej opatrovateľky detí. Najhoršie je to zo stravou. Deti si nemôžu dať jesť kedy chcú, len v tedy, kedy im dovolí, a jedálniček sa skladá z 90 % zo zeleniny a ovocia. Viem, že je to zdravé, ale toto je divné. Deti napína na zvracanie, ale ona trvá na tom, aby to prehltli. Kŕmi ich sama, pokiaľ to celé nezjedia, hoci sú už dosť veľké.
Stále vyhľadáva rady lekárov, od pediatričky, po alternatívnych lekárov, stacionáre, často ich však lieči doma sama. Je pôvodným vzdelaním zdravotná sestra. Tiež pochádza z nefunkčnej rodiny, otec bol alkoholik. Vyhráža sa bratovi, že keď bude dávať deťom biele pečivo, obviní ho z týrania. Pasuje sa roly bezchybnej, starostlivej matky, ktorá sa obetuje pre „svoje detičky, ktoré nadovšetko miluje“. Myslím, že deti sú veľmi chudé – jedia málo mäsa, žiadne tuky skoro a ani cukry – teda okrem tých v ovocí. Po chvíli sú zasa hladné. Dovolené majú piť len vodu. Striktne – aj v zime.
Sama opakovane končí v nemocnici, po náročných vyšetreniach sa nikdy nič nepreukázalo. Prosím, už teraz sa nám zdá, že niečo nie je v poriadku. Či je to normálne? Ako ďalej? Ďakujem vám.
Stanislava
Názor odborníka
Milá Stanislavo,
děkuji Vám za důvěru a hned Vám otevřeně sděluji, že dělat diagnózu na dálku, navíc na základě zpráv z druhé ruky, je nemožné. Možná také zakázané, což by mi tolik nevadilo, ale nemožné, a to mi vadí a brání vyjádřit se jednoznačně a jasně.
Jednání, které popisujete u své švagrové, má skutečně některé charakteristiky, které odpovídají příznakům Münchhausenova syndromu, tedy vymýšlení si neexistujících chorob, stejně tak se může vyskytnout u osob úzkostných, trpících hypochondrickou poruchou, a nedá se vyloučit ani jiný motiv, proč se ta osoba chová tak, jak se chová.
My, odpovídající na dálku, musíme být dvojnásob opatrní, protože (jsem k Vám upřímný) nemůžeme vědět, jestli si tazatelé popisované skutečnosti trochu nepřibarvili, nebo jestli nás nezkoušejí ze skoku na špek. Nebylo by to zde poprvé.
A teď k druhé části Vašeho dotazu. I kdyby to nakrásně u Vaší švagrové byla vážnější psychická porucha, ze své pozice pro děti moc udělat nemůžete. Jedině přesvědčit svého bratra – jejich otce, aby se o celé situaci poradil s nějakým odborníkem (psychiatrem nebo psychologem) a s jeho pomocí a s pomocí institutu sociální péče pak usiloval o nápravu. Všechny „divoké postupy“, třebaže by byly v souladu se zdravým rozumem, v sobě skrývají velké riziko maléru.
Je mi líto, že toho neumím víc a pociťuji – v případě, že jsou ty děti v ohrožení – podobnou bezmoc jako Vy, a tak jim alespoň držím palce. Třeba někdo v diskusi vymyslí něco, co mně, který je zatížený profesionálním úhlem pohledu, uniká.
Radkin Honzák
