Rozešli jsme se před rokem a půl. Máme šestiletou dceru ve střídavé péči. Někdy přemýšlím nad tím, že by bylo lepší se své dcery vzdát. Malá by pořád nemusela z místa na místo, náhradnici za mě jí našel a ona ji bere hezky. Neztrácela bych nervy tím, že jí rodinu tvoří někdo jiný. Tedy neposlouchala bych, že s ní chce být, a ona by nebyla u toho, když řeknu něco nehezkého. Říká, že chce být i se mnou, ale…
Veronika, 32 let
Názor odborníka
Milá Veroniko,
z vašeho psaní na mě dýchá smutek. Nepíšete o důvodech, proč jste se rozešli, nicméně každý rozchod je svým způsobem nešťastný. Možná myslíte na to, že vás bývalý partner již nepotřebuje, a nyní se vám trochu vzdálila i dcerka. Skoro jako byste říkala: „Má za mě náhradu, nebudu to komplikovat, raději se tiše vytratím.“
Ale to ne, to prosím nedělejte! Mámu bude mít vaše dcera vždy jen jednu. Ať je macecha třeba milionová, vy jste pravá máma a byla by velká škoda se kontaktu s dcerou vzdát; pro vás i pro ni. Kdo ví, jakou bude mít s vaší dcerou macecha trpělivost, až přijdou pubertální turbulence? Kdo ví, jak se postaví k tomu, když vaše dcera udělá nějaký průšvih? Kdo by vaší dceři vyprávěl o tom, jaká byla, když se narodila? Jaká byla její první slova? První krůčky?
Píšete: „Neztrácela bych nervy tím, že jí rodinu tvoří někdo jiný.“ Možná jste měla velké přání mít rodinu ve složení: máma, táta, děti. Ale spoustu rodin tvoří jen jeden rodič a dítě. Že má váš bývalý novou partnerku, neznamená, že vaší dceři dává víc než vy.
Chtěla bych vás ujistit, že dítěti nedělá větší problém „pendlovat z místa na místo“. Vždyť je spousta rodin, které se pátek co pátek seberou, jedou na chalupu a nikoho ani nenapadne, že by to dítěti mělo jakkoli škodit. Dítě může ze dvou prostředí těžit.
Neříct nikdy nic nehezkého?
Je bolestné poslouchat od svého dítěte, že chce být s někým jiným. Jistě máte spoustu důvodů, proč být na svého bývalého muže naštvaná. Rok a půl od rozchodu není málo, ale nemusí to být dost na to, aby už rozchod nebolel. Navíc je toho spousta, čím vás partner mohl a může zraňovat ještě dlouho po rozchodu. Je těžké neříct někdy něco nehezkého o té, jež zaujala místo, kde byste měla být vy. A také o tom, kdo ji na to místo pozval. Možná si ovšem všechna nehezká slova nemusíte vyčítat.
Je samozřejmě otázka, co to nehezké je. Určitě je vhodné vyvarovat se nadávek, uštěpačných poznámek, znevažování a podobně. Na druhou stranu to, že vám občas uklouzne i ošklivé slovo, není žádná tragédie. Prostě se příště pokuste bez takových slov obejít.
Zároveň mi nedá, abych nezmínila, že se občas setkávám s až přehnanou snahou neříct o druhém rodiči nikdy nic nehezkého. To však někdy znamená popírání reality a lakování druhého na růžovo. Když druhý rodič na dítě kašle, nechodí si pro ně, nezajímá se, neplatí alimenty…, není na místě vymýšlet si před dítětem, že toho má hodně či že je nemocný. Když vás nehorázně pomlouvá a očerňuje, je na místě říci, že lže.
Motivace „neříct o druhém rodiči nic nehezkého“ bývá láskyplná: dítě nezranit, ponechat mu světlý obrázek druhého. Jenže když druhý prvního pomlouvá a první neříká nic, dítě může černě vnímat právě jeho. Běžné je například to, že se druhý choval dlouhodobě hrozně (všelikými způsoby), až už to první nevydržel a požádal o rozvod. Druhý pak prvního pomlouvá, že „rozbil rodinu“. Když pak jednou pravý stav věcí vyjde najevo a dítě nahlédne, jak to bylo, nebývá tomu prvnímu vděčné. Spíše se zlobí, že se nedozvědělo pravdu dřív.
Nevím, jestli je to váš případ, ale pokud ano, pokud se váš expartner v něčem nezachoval hezky, nelakujte to dceři na růžovo. Nemluvte o tom často a nezacházejte zbytečně do detailů, ale základní skutečnosti by vědět měla, i když třeba nejsou „hezké“.
Kudy ze smutku
Ohledně smutku, který na mě z vašeho krátkého dopisu dýchl: doufám, že jde jen o běžný propad nálady. Pokud vám však takové a podobné myšlenky přicházejí častěji, mohlo by jít i o depresivní stav. Zvažte raději návštěvu psychologa. A také popřemýšlejte, kdo nebo co by vám mohlo pomoci užívat si života. Co vám dělá radost? Kdo vám dělá radost? Jak o sebe pečujete? Je potřeba mít takové činnosti a takové lidi, dovolit si je a zvát je do svého života.
Přeji vám, abyste se z tohoto propadu (krátkodobého či dlouhodobějšího) co nejdříve vynořila. Nabyla sebevědomí a chuti být se svou dcerou. To, že je ráda i s novou partnerkou svého otce, nemusí narušovat vztah s vámi. Svým způsobem by vám to mohlo náladu i zvyšovat: Dobře, že si našel někoho, kdo mou dceru bere hezky. K tomu, abyste to takto mohla brát, je však potřeba zahojit rány, jež jste utrpěla.
Srdečně vám přeji, abyste měla v běhu života dost toho, co vás těší.
Pavla Koucká
