Rozpad vztahu byl nevyhnutelný, byť manželství trvalo pouze rok. Doma mě v poslední době čekalo jen podezírání z nevěry, stíhání, kde jsem, prohlížení mého mobilu, výčitky a scény. Došlo i na smyšlené fyzické napadání a v poslední době nově čelím pedofilii. To vše tvrdí matka mého dítěte. Proč?
Vždy jsem manželství chtěl, vždy jsem chtěl dítě. Podnikal jsem. V součastné době se ale bývalá manželka spojila s mou bývalou přítelkyní, s níž jsem vztah ukončil před mnoha lety a obě dvě svorně svědčí u různých soudů.
Nevím, o čem ji přesvědčila, nebo zda jí zaplatila. Nerozumím tomu. Když jsme se seznámili, byla má bývalá paní velmi ochotná, hodná a milá a měla pro mě vždy pochopení. Poté, co jsme se vzali, to už bylo méně růžové a po porodu jsem ji nepoznával. A do dnes nepoznávám.
Už se nestíhám ani bránit jejich výpovědím. Útok na útok, polopravdy střídají nepravdy a nehoráznosti.
Díky jejich důsledným postupům mě přestalo bavit podnikat: nebaví mě vůbec nic, protože když vynaložíte finance na reklamu své společnosti a ony obešlou vaše klienty e‑mailem o tom, jaký jsem, nikdo od vás nekoupí. Vrátíte se z dovolené a máte zničená auta, zničený majetek a vykradenou kancelář. A policie? Pachatel neznámý.
Vím, že to není normální, vím, že se tak nechová 90% žen, ale nevím, co s tím. Jen by mě zajímalo, jestli se jedná o nějakou poruchu chování nebo o co vůbec jde, když lže, svou lež stupňuje, přesvědčí o ní jiné a sama tomu snad již taky věří.
Martin
Názor odborníka
Milý Martine,
to je mi upřímně líto. Zní to až neuvěřitelně, hororově. Bohužel jsem se s obdobnými případy setkala v praxi i ve svém okolí. Vím tedy, jak je těžké takové válčení ustát a vůbec nějak se ubránit, případně ochránit. Obecně se často jedná o akce jedinců s poruchou osobnosti (těch je v populaci kolem 20%). Dle mého názoru dokáže ale jen čtvrtina až pětina z nich zajít až takto daleko. Soudy, policie i odborníci si s těmito výpady obecně moc rady neví – standardní postupy často selhávají. Může se jednat i o jiné psychické poruchy, projev by byl ale nejspíš méně konzistentní a tito jedinci obvykle nemají tolik sil a důslednosti.
Dle mého názoru je to proto, že zákony, právo a vlastně i obecná pravidla slušného chování jsou nastavena na většinovou společnost, ne na těchto řekněme pět, maximálně deset procent populace. Je tedy těžké dovolat se pomoci. Pro takto malou část lidí se nasazení policistů, zákonodárců a jiných odborníků zřejmě v obecném měřítku nezmění. Proto bych doporučovala především ochránit dítě, vlastní zdraví a pokud možno majetek za pomoci odborníků, kteří se umí s obdobnými problémy individuálně lépe vypořádat: jsou zvyklí zacházet s těmito lidmi a jejich vztahy. Není lehké je najít – nejsou to zdaleka všichni, kteří se z hlediska psychiky, zdraví, práv apod. s takovouto problematikou setkávají. Ale existují, nebojte se. Neděje se to pouze vám a okolo jsou lidé, kteří vědí, o co jde a umějí pomoci.
Sama jsem se setkala s velmi statečnými, chytrými a odborně zdatnými psychiatry, psychology, ale i právníky. Často se s nimi v praxi radím, a to proto, že najít dobré řešení opravdu nebývá lehké. Zřejmě jste správně odhadnul, že nejlepší je distanc: stranit se a nepokračovat ve vztahu. A proto ten boj, ta agrese. Největším problémem jsou podle mého názoru děti a je dobře, že ve „hře“ nejsou další. Právě společní potomci jsou často zneužíváni v rukou těchto bojovníků. Obvykle nešetří ani je. Pro mě osobně jsou jediným důvodem, proč nekapitulovat a snažit se alespoň nastavit pravidla, když dohoda není možná. Prostě: nemáte to lehké, ale je dobře, že jste se rozhodl osvobodit a na toto chování jste si nezvyknul.
Asi to ještě bude náročné, a proto bych vám doporučovala najít si dobrého psychologa, psychiatra nebo obecně psychoterapeuta, který vám pomůže, bude vás provázet nelehkým obdobím a bude jej s vámi sdílet. Obdobně to platí i pro advokáta, právníka. Prozatím zkuste fungovat a pracovat, jak nejlépe můžete, bez ohledu na to, jaká reakce může následovat. Pokud jste byl schopný a pracovitý, určitě vás celé okolí neodepíše ani po pomluvách a podobných výpadech. Napadají mě velmi konkrétní kroky, které alespoň uleví. Nemyslím si ale, že je vhodné je obecně vypisovat. A vlastně jak už víte, vše může být nakonec zneužito a použito i ve váš neprospěch. Tak držím palce a přeju dostatek sil a víry ve zlepšení.
Se srdečným pozdravem KV
