Dobrý den,
již delší dobu s radostí pročítám web psychologie.cz a rozhodl jsem se obrátit na místní odborníky s žádostí o nějaké řešení. Už od mého dětství mě tíží snaha být perfektní, snažím se působit na své okolí co nejlépe, snažím se vypadat co nejlíp můžu a poslední dobou se snažím o osobní rozvoj v duševní oblasti.
Mám dojem, že můj problém se vyvinul už kdysi, když jsem byl ještě malé dítě a byl jsem vychováván stylem – všechno, až si to zasloužíš (jsem nejstarší ze sourozenců). Všechno se to zhoršilo příchodem na základní školu a hlavně pubertou. Začal jsem si zakládat na svém vzhledu a pracovat na něm co jsem mohl; začal jsem pravidelně cvičit, začal se lépe oblékat a starat se o pleť a můj vzhled se pro mě stal posedlostí. Představoval jsem si, jak mě všichni „soudí“ jenom podle vzhledu.
Jako o něco starší jsem se začal zabývat (a pořád pokračuji) i psychologickým osobním rozvojem a snažil jsem se ze sebe udělat vyrovnaného člověka, četl jsem si o tom, jak nejlépe působit na lidi, dělat dojem atd. Dnes je mi 17 a udělal jsem na sobě velkou změnu, cítím se rozhodně lépe než předtím, jsem sebevědomý, na názorech ostatních už si tolik nezakládám, mám svoji hlavu a jsem za to rád.
Moje snaha být perfektní ovšem pořád přetrvává a mám pocit, že stejně rychle, jako jí jdu naproti, tak rychle se mi vzdaluje. Jsem vyčerpaný a poslední dobou jsem jaksi „ztratil směr“ a uvědomuji si, že dokonalost je jenom iluze. Nejsem ale schopen se jí zbavit. Poradíte?
Tom
Názor odborníka
Dobrý den, Tome,
musím říct, že mě udivil věk, který u sebe uvádíte. Na tak mladého muže se zdáte být nečekaně uvědomělý, i když u vás přetrvává sklon k perfekcionismu a jiné charakteristiky, které byste rád změnil. Váš zájem o přeměnu své osobnosti vnímám jako úctyhodný cíl. Mnoho lidí po něčem podobném touží. Po poznání, že taková práce je těžká, poměrně často od záměrné snahy upouští. Věřím, že je za vámi mnoho úsilí a přeji vytrvalost v další snaze.
Být dokonalý není možné. Především proto, že neexistuje univerzální dokonalost, která by byla jako ta nejhodnotnější uznávána všemi lidmi bez rozdílu. Nevím proto, jaké dokonalosti jdete naproti. Ale rozumím tomu tak, že máte jakousi svojí představu o perfektním já, o kterou usilujete.
Občas bývá dobré zamyslet se nad tím, zda hodnoty, které jsme vždy uznávali jako své, mohou i dál našimi zůstat, nebo je čas na jejich přehodnocení. Píšete, že máte svou hlavu a jste za to rád, na názoru druhých už si tolik nezakládáte. A tak bych se rád zeptal: Odkud se vzala ona představa ideálu, kterého se snažíte dosáhnout? Na základě jakých vlivů jste k ní dospěl? Je skutečně jen vaše, nebo přeci jen existuje stále něco či někdo, kdo vám s vytvářením ideální představy pomáhá?
Máte pravdu, dokonalost je iluze a každý máme svou ve vnímání toho, co je pěkné a dobré. V mnohém se shodneme a v mnohém ne. Trápením se stává, když toho, co vysoko hodnotíme, nemůžem dosáhnout. Což sám na sobě asi pociťujete. Možná je čas na vyhledání někoho, kdo vám pomůže s dalším vývojem a podpoří vás, pokud cítíte, že jste vyčerpaný. Terapie je samozřejmě dobrým nástrojem. Ale existují i další cesty. Zajímavé semináře, knihy, přednášky, videa. Hodně z toho už děláte a pro sebe vyhledáváte.
Rád bych vás povzbudil. Nepolevujte ve svém úsilí a hledejte cestu k nalezení laskavosti vůči sobě, svým chybám a nedostatkům. Vždyť je zajímavým paradoxem, že důvodem, proč nás mnozí mají rádi či dokonce milují, jsou právě tyto neperfektní nedokonalosti.
S přáním všeho dobrého,
Petr Jarolímek
