Dobrý den,
je mi 15 let a už něco přes měsíc se potýkám s myšlenkami na sebevraždu. Napřed to byly jen špatné nálady. Nálady, kdy mi bylo absolutně hrozně. Jindy to celkem ušlo. Psala jsem si „deníček“, kde bylo, co jsem v ten den všechno dělala, co bylo jiné. Jestli to s těmi náladami nesouviselo. Ale většinou to bylo všechno stejné.
Na tomhle světě mě snad drží jen to, že bych hrozně ublížila mojí mámě. Kdyby byla možnost odejít, aniž bych jí ublížila, asi bych to už udělala. Nejhorší jsou takové stavy, kdy přemýšlím, kdy, jak a čím bych to mohla udělat. Říkám si, kolik by bylo potřeba prášků, kde a kdy bych to udělala… Dříve mi na tyhle stavy pomáhalo se něčím rozveselit, písničkami nebo něčím jiným. Teď už mi to nepomáhá ani to.
V mém životě mi vlastně asi nic nechybí. Mám vše, co jsem chtěla, ve škole je to fajn, většina lidí by na mém místě byla šťastná. Ale já nejsem, cítím, že mi něco chybí, nějaká radost ze života.
Ty myšlenky jsou tu se mnou a sžírají mě skoro každý den. Chodím běhat, říkala jsem si, že by to mohlo pomoci, abych se cítila lépe. Ale žádnou změnu necítím. Doma to říkat nechci, měli by mě za blázna.
Anonymka
Názor odborníka
Dobrý den, Anonymko,
Je mi moc líto, jakým trápením procházíte, a oceňuji odvahu svěřit se v této poradně. Chtěla bych moc ocenit, že přes své chmurné myšlenky se dovedete obrátit na někoho s prosbou o pomoc. Také kladně hodnotím to, že stále silně vnímáte někoho, koho máte ráda a kdo má rád vás, a to svou mámu, a nechcete jí ublížit.
Určitě vám doporučuji nezůstávat se svými pocity sama a zkusit najít někoho ve svém okolí, klidně i babičku, tetu, kamarádku, třídní učitelku, školního psychologa, kterým se můžete svěřit. Dále doporučuji navštívit svého praktického/dorostového lékaře a nechat si vystavit doporučení ke klinickému psychologovi (objednací lhůty jsou však obvykle velmi dlouhé), se kterým se můžete poradit, jak se z těchto pocitů dostat. Nemusíte se bát, že by si o vás kdokoliv myslel, že jste „blázen“. Pokud přesto nechcete absolvovat tuto komplikovanou cestu, můžete také přímo zkusit vyhledat psychoterapeuta, který je placený hotově, a se kterým také můžete bezpečně probrat váš stav a možnosti, jak z něj ven. Můžete také zavolat na jakoukoliv linku důvěry, www.linkyduvery.cz, nebo se obrátit na krizové centrum, kde Vám v naléhavé aktuální situaci poradí, co dál. Tyto služby jsou pro klienty zdarma. Například anonymní telefonická Linka bezpečí, tel.: 116 111, je v provozu nonstop a je zdarma.
Velmi oceňuji váš nápad psát si deník a pokusit se zjistit, zda špatné nálady souvisí s tím, co se děje v životě. Určitě jste nalezla nebo naleznete některé další pevné body, ať už ve formě přátel, co vám přejí v životě dobro a úspěch, nebo toho, co vás osobně v životě naplňuje a baví. Mezi tím, než zavoláte na linku důvěry nebo se dostanete k psychologovi či psychoterapeutovi, bych vám položila pár otázek, třeba vám pokus na jejich zodpovězení pomůže do ordinace psychologa či psychoterapeuta:
Když byste si ty myšlenky, co vás chodí ujídat, představila jako „někoho jiného, než jste vy“, jak by se jmenoval? Nachází se někde v těle? Pokud ano, kde tam se nejvíce nachází? Co by vám asi říkal?
V čem jste na sebe nejvíce pyšná? Jaké máte možnosti a cíle v životě? Kdo jsou kromě mámy vaši další blízcí lidé? Umíte si to vzájemně to dát najevo?
Možnosti odpovědi internetové poradny na váš dotaz jsou velmi omezené, na takto krátce formulovaný dotaz v anonymní poradně je bohužel možné pouze napsat, ať vyhledáte bez prodlení kohokoliv, s kým můžete mluvit osobně, ať je to linka důvěry, krizové centrum, psycholog či psychoteraput, všeobecný lékař či máma nebo kamarádka, a pokusíte se společně z této obtížné situace dostat.
Přeji vám brzké uzdravení a co nejdříve krásné prosluněné dny,
Stanislava Ševčíková
