Neteři je 11 let a chodí do páté třídy. Od této třídy (nyní o 30 dětech, ještě vloni měla třída žáků 15) se u ní začaly projevovat výchovné problémy. Známky má sice zatím dobré, ale nepíše si ve škole zápisy do sešitů, nedělá domácí úkoly, nezapisuje si, co za úkoly má, a doma tvrdí, že nejsou žádné. Když zavoláme jejím spolužačkám, zjistíme, že to není pravda. K neplnění povinností už pár negativních reakcí ze školy přišlo.
Dělá si, co chce, a nejde to s ní po dobrém ani po zlém. Stud za to, že něco ve škole nemá v pořádku, nezná. A ani se nepoučí. Kdy bude mít tento přístup a neplnění si svých povinností vliv na prospěch, je jenom otázka času. Je velmi aktivní a neutahatelná (ADHD ale nemá), živá a potřebuje stíhat všechno kolem sebe. Občas je roztržitá a je ráda středem pozornosti.
Má staršího bratra, takže už trochu „prošlapanou cestičku“, dovolí se jí doma trochu víc než bratrovi v jejím věku, což ale asi tak bývá. Taky je velmi, velmi vytrvalá, takže občas, když něco chce, tak naléhá tak dlouho, až se jí ustoupí. Ale vše by mělo být v mezích „normálna“. Vztah mezi neteří a rodiči je velmi dobrý. Dali byste nám nějaké tipy, co s ní?
Bára, 42 let
Názor odborníka
Milá Báro,
děkuji vám za váš dotaz — i proto, že řada lidí řeší podobné chování u svých dětí. Kolem jedenáctého roku se děvčata často začínají intenzivněji vídat s kamarádkami mimo organizované aktivity, zajímá je móda, hudba a spousta dalších aktivit. Velký zájem jinde vede pochopitelně k umenšení zájmu o školu. U vaší neteře pak může mít vliv i zdvojnásobení počtu žáků ve třídě, které s sebou nese méně pozornosti učitele a více rušivých elementů ve třídě.
Asi bych rodičům (či vám) doporučila s dívkou mluvit o tom, co se děje. Chtěla bych její chování pochopit:
- Vadí jí počet žáků ve třídě? Nemůže se soustředit?
- Co jiného se změnilo?
- Je ve třídě víc dětí, které si nepíší poznámky a nedělají úkoly? Připadají si pak „cool“? Nebo „husté“?
Neptala bych se nijak moralisticky, prostě by mi šlo v prvé řadě o to pochopit to. Teprve pak bych s dívkou mluvila o tom, že v životě máme každý své povinnosti a pak volný čas, který můžeme využít podle vlastního uvážení.
Vaše neteř je nyní ve věku, kdy jistě touží po vyšší míře svobody a autonomie, a to by mělo jít ruku v ruce s přijímáním zodpovědnosti za své chování, za své výsledky atd. Případné argumenty, že bratr něco může (nebo v daném věku mohl), nejsou relevantní, pokud se dívka nechová stejně zodpovědně.
Čím zodpovědněji se dítě chová, tím víc volnosti může mít a rodiče to tak klidně mohou podmínit: Chceš jít s kamarádkami ven? Za zábavou? Na návštěvy?… Pokud budeš mít splněny své povinnosti, můžeš jít. Vysvětlila bych též dívce, že když na úkol „zapomene“, je to nezodpovědnost, která má své důsledky — jak ve škole, tak v důvěře, kterou v ni rodiče mají. A to má pochopitelně zase vliv na jejich ochotu ji někam pouštět.
Dále by mě zajímalo, zda má dívka nějakou představu o své budoucnosti – zda ví, co by v životě chtěla dělat, případně aspoň co by dělat nechtěla. Zda si spojuje cestu k profesi se školou. Zní to možná banálně, ale já sama si pamatuji na své aha!, když mi došlo, že se neučím jen pro známky, ale taky pro to, abych v životě mohla dělat to, co dělat chci. Takové spojení pak může zvýšit vnitřní motivaci dítěte se učit. Právě pátá třída bývá v tomto ohledu často zlomová, neboť se některé děti hlásí na osmiletá gymnázia. I děti, které o gymnáziu neuvažují, mohou tento předěl využít k úvahám, co v životě chtějí.
Ještě mě napadá možnost využít toho, že pedagogům jde o stejnou věc – o to, aby se dívka optimálním způsobem vzdělávala a rozvíjela. Takže bych jako rodič určitě do školy zašla a ptala se třídního učitele či učitelky, jak to vidí. Zda je takových dětí ve třídě více, zda to s nimi nějak řeší atd. Užitečné bývá též setkání tří stran: učitele, dítěte a jeho zákonného zástupce.
Pro pořádek také uvedu, že by mohlo být dobré zamyslet se i nad tím, jak to mají rodiče, bratr, vy i další blízcí s plněním povinností. Dívku by mohly na jedné straně inspirovat nevhodné vzory, na druhé by ji mohlo odstrašovat i přílišné nasazení, které nenechává dost prostoru pro radost ze života.
Přeji vám, ať se daří,
Pavla Koucká
Pomohl vám článek?
