Mému bráškovi je 9 let a od malička se velmi často uráží. Je to jakoby hledal záminku v čemkoliv. Prostě se zasekne, demonstrativně odchází, sedá si a brečí, dotčen něčím z čeho si celá rodina dělá srandu. Pak to trvá i několik hodin než se začne chovat normálně.
Tak se nám už několikrát stalo, že třeba na narozeniny maminky jsme cokoliv řekli a bylo to špatně, pán byl uražený a nám to všem dost ztrpčuje život. Místo smíchu se chová zle a dává nám najevo, že je stále naštvaný. Tlačí na pilu. Dokonce víme, odkud to pochází, jeho otec se také uráží velice často. Je nám jasné, že s tím už se nic dělat nedá, ale byla by možnost to nějak zvládnout a ovládnout aspoň u bratra? Děkuji za radu.
Sara
Názor odborníka
Milá Sáro,
díky za tvůj dotaz, je moc dobře, že se snažíš situaci doma nějak řešit a stavíš se k ní aktivně, velmi to oceňuji.
Umím si představit, že bratrovo urážení může u vás doma vytvářet docela dusnou atmosféru. Kladu si otázku, co stojí za bratrovým chováním. To, že se uráží jeho otec, může hrát roli jako model chování, ale samo o sobě to bratrovi reakce nevysvětluje.
Většinou to, že se někoho všechno dotýká a bere si to osobně, pramení z pocitu nejistoty a ohrožení vlastní sebeúcty, sebehodnocení, sebepojetí. A to obvykle plyne z toho, že sebehodnocení takového člověka je nízké, nejisté, zranitelné, i když to na první pohled může působit úplně naopak.
Urážliví lidé často působí namyšleně a sebevědomě, ale uvnitř je jejich osobnost křehká a nejistá. Zdá se, že bratra něco trápí: může to být něco v rodině, ve škole, v kamarádských vztazích nebo prostě v sobě samém.
Za tou křehkostí a zranitelností může stát mnoho příčin a nechci se s tak málem informací pouštět do jejich odhadování, ale jistě to není věc neřešitelná.
Myslím, že vzhledem k tomu, že bratrova urážlivost je podle tvého popisu jeho typickou vlastností, projevuje se dlouhodobě a opakovaně, řešení bude také na delší dobu a bude vyžadovat osobní kontakt s odborníkem.
Doporučuji tedy navštívit dětského psychologa, který by promluvil jak s rodiči bratra, tak s ním a zjistil více o možných příčinách jeho chování. Na takovém základě pak může pro tvou rodinu a pro bratra ušít na míru návrh toho, jak situaci řešit. Pravděpodobně by rodičům poradil, jak nejlépe na bratrovo chování reagovat (vaše reakce jsou velmi důležité) a s bratrem by nějakou dobu psychologicky pracoval.
Záleží ale hodně na tom, jestli jsou rodiče ochotni odborníka navštívit a jestli by to bylo přijatelné pro bratra. Nevím, jestli má i on sám pocit, že je něco v nepořádku. Pokud ne, obvykle bývá dobrá cesta citlivě vysvětlit, jak jeho chování působí na druhé a proč by mohlo být výhodné chování změnit. To vše pokud možno bez výčitek, bratr se tak jistě nechová naschvál.
Řešení vaší rodinné situace je určitě úkol především pro dospělé, z pozice sourozence se asi ani nedá zvládnout. Určitě by ho měli řešit hlavně rodiče a věřím, že když budou mít tvou podporu a podnět k aktivnímu řešení, půjde všechno mnohem lépe.
Vážím si toho, že se dokážeš postavit k problému aktivně a velmi rozumně a doufám, že se rodiče rozhodnou odborníka vyhledat, třeba právě na stránkách psychologie.cz. Moc držím palce, ať se podaří atmosféru u vás doma zlepšit a všem se vám uleví, udělala jsi k tomu velký krok.
Ať se ti daří a hodně sil!
Zdraví Milena Nováková
