Cítím se naprosto vyčerpaná. Padají mi vlasy, trpím anemií, zhubla jsem, abych měla více energie, ale stav je ještě horší. Nedokážu už udělat více, než dělám, ale manžel pořád není spokojený.

Jako bych byla jeho dospělé dítě: říká, kam mám uložit máslo, jak třídit odpad, nejezdit do práce autem, i když jsem vyčerpaná, protože ničím přírodu, nestarám se dostatečně o domácnost, psa ani děti. Já už ale cítím, že ze sebe víc vydat neumím, začínám se sypat a mám co dělat, abych se vůbec udržela pohromadě.

Pracuji jako zdravotní sestra, v práci si moc neodpočinu. Manželovi už jsem dva roky zpátky říkala, že chápu, že se se mnou necítí šťastný, že neuspokojuji jeho požadavky, a nabízela jsem i společnou terapii nebo rozchod, i když by mě to velmi zkrušilo.

Nic nepřijal, ale nespokojený je nadále. A já nemůžu být spokojená ve vztahu, pokud není i on, to raději žádný vztah nechci. Mám teď sílu řešit už jenom naše dcery a chodit do práce, nemám už sílu odrážet kritiku, prosit, snažit se.

Jen je mi líto náš vztah nechat uvadnout, ale nevím už, co dělat. Manžel ze svých nároků slevit nedokáže a já už nedokážu udělat více. Chci, abychom byli šťastní oba, ale nemám už sílu na nic.

Andrea, 43 let