Dobrý den,
ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh. S manželem jsme se brali před čtrnácti lety po roční známosti. Jelikož jsme oba věřící, respektovali jsme obecně známou věc, že sex patří až do manželství a nežili jsme spolu ani tzv. na hromádce. Vše tedy proběhlo až po svatbě a pro oba to bylo „poprvé“.
V té době jsem si sex moc neužívala a naše apetity byly rozdílné. Manžel se podle toho zařídil „po svém“. Až po pěti letech jsem zjistila, že si dělá dobře nad časopisy, když jsem mu je náhodou při úklidu našla. Byl to pro mne obrovský šok a velké zklamání. Dlouho jsem to vstřebávala.
Dál jsme vša normálně fungovali. Problém nastal cca v mých 33 letech, kdy mě začal manžel odmítat s tím, že jsem tlustá a protivná. Ano, mám za čtrnáct let manželství a po jednom dítěti dvacet kilo navíc. A protivná? Spíš jsem dozrála, začala jsem být sama sebou. Povahově jsem optimistka, ráda se bavím, mám kolem sebe fajn lidi, kteří mne mají rádi a berou mě takovou, jaká jsem.
Je to cca dva roky, kdy už spolu nespíme a neprojevujeme si intimnosti. Manžel si raději pomůže sám, než by se pomiloval se svou ženou, které to vše moc chybí. Nejvíce mi chybí láska. Nejprve jsem to obrečela, pak si na to časem zvykla a teď už jej ani nechci, neboť svým přístupem mne velmi jako ženu ponížil.
Máme šestiletou dcerku, dům, hypotéku, je vzorný otec a zodpovědný manžel, ale já nevím, jak dál. Trápím se a říkám si, že na takový život jsem ještě moc mladá (je mi 35 let). Děkuji vám za jakoukoliv radu.
Markéta
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji vám za dotaz i za důvěru. Když jsem četl váš dopis, přemýšlel jsem o tom, co je vlastně tím hlavním problémem. Nejprve se zdálo, že rozdílná sexuální touha, potom to, že jste dnes jiná než v době, kdy jste se s manželem brali. Pak to vypadalo, že problém spočívá v tom, že spolu vůbec nespíte. Jenže pak se dostáváte k tomu, že manžela vlastně už ani nechcete.
Vím, že žádáte o radu, ale přesto si dovolím položit vám otázku, jaké by podle vás bylo ideální řešení celé situace. Nemůžu vám radit, co máte udělat, ale mohu vám napsat, co si o všem myslím. Předem se omlouvám, pokud to, co napíšu, bude v rozporu s vaší vírou a tím pádem možná nepřijatelné.
Většina párů v naší společnosti vstupuje do manželství s předchozími sexuálními zkušenostmi. Netvrdím, že to tak platí vždy, ale z hlediska rozvoje pozdějších komplikací v sexuálním životě je to výhodou. U vás to bylo tak, že nějaké potíže (pramenící z nezkušenosti a rozdílné potřeby) začaly už po svatbě. Manžel ten nesoulad řešil velmi adaptivním způsobem – masturbací. Na jednu stranu rozumím tomu, že vás nález pornografie zaskočil, na druhou stranu je to řešení, které bylo v dané situaci relativně nejméně škodlivé. Vy ale píšete, že to pro vás byl velký šok a dlouho jste to vstřebávala. Proč? Co měl manžel dělat, byla‑li jeho sexuální potřeba vyšší než vaše?
Píšete, že největší problémy trvají poslední dva roky. Je to ale problém primárně sexuální nebo spíš vztahový? Píšete, že vám chybí láska. Z toho soudím, že potíž je spíše v oblasti vztahové a problémy v intimním životě na ty vztahové „jen“ nasedají.
Ptáte se, co máte dělat. Dle mého názoru jste na rozcestí tří cest. Jedna je shodná s tou, po níž jdete. Manželství bez lásky, ale s pocitem jakési jistoty, hypotékou a zodpovědností. Druhá cesta vede pro každého zvlášť. Třetí cesta je nejtěžší, ale pokud jí projdete, domnívám se, že nejcennější. Vyřešte s manželem váš vztahový problém. Nebo se o to aspoň pokuste.
Proč to, co vy nazýváte: „jsem sama sebou“, manžel nazývá protivností? Proč si stěžujete, že s vámi manžel nespí, když ho už ani nechcete? Co by se stalo, kdyby dnes projevil zájem? Byla byste ráda, nebo byste ho odmítla a vytrestala tak za to, jak se k vám doteď choval? Proč mu neřeknete, že se trápíte a proč? Zjevně jste nespokojená. A manžel nejspíše také. Proč mají dva dospělí lidé vedle sebe žít v nespokojenosti? Kvůli hypotéce? Kvůli dceři? Kvůli víře? Proč s tím nezkusit něco udělat?
Chcete radu. Pak tedy radím, abyste si s manželem promluvila. Zkuste to sami, zkuste to s pomocí nějakého terapeuta, ale zkuste to. Myslím, že není pravda, že byste ve 35 letech na takový život byla ještě moc mladá. Myslím, že na takový život je moc mladý kdokoli a v jakémkoli věku.
Držím vám palce,
Pavel Král
