S přítelem jsem byla dva roky. Během našeho vztahu jsme oba procházeli těžkými obdobími kvůli špatné zdravotní prognóze přítele a jiným potížím. Když se u něj objevily zdravotní problémy, začala jsem si číst o jeho diagnóze a vařit mu podle jeho diety. On vařit neuměl a ani nechtěl.
Cítila jsem čím dál větší vyčerpání a vyhoření. Uvědomila jsem si, že se musím ve všem přizpůsobovat – nejen ve stravě, ale i ve způsobu trávení času, protože jsme neměli společné koníčky ani témata k rozhovoru. Všimla jsem si, že náš vztah mi nepřináší radost. Začala mě iritovat naše komunikace. Většinou se točila kolem problémů, které přítel řešil, a ze mě si dělal zpovědníka, ale o ničem příjemném jsme si neuměli promluvit.
Vadilo mi, že se nesnažil mě poznávat a zajímat se o mě. Ptal se mě také jen na mé problémy. Objevily se u mě úzkosti, když se blížil čas společného volna, víkendu nebo odpočinku. Snažila jsem se zapojit ho do koníčků, ovšem ani tam se nedokázal uvolnit a stále se vracel ke svým problémům. Začala jsem mít tedy úzkost i z toho, že bychom měli trávit čas spolu.
Rozešli jsme se, avšak bývalý přítel mi chybí, pořád mi na něm záleží. Myslela jsem si, že úzkost je projev mé intuice, která mi naznačuje, že nejsem s vhodným člověkem. S odstupem času se mi zdá, že jsme společně měli možná zkusit párovou terapii nebo jsem já měla navštívit odborníka, že problém možná tkví někde jinde.
Snažím se věřit svým pocitům. Že když jsem se ve vztahu necítila dobře, bylo správné, že jsem z něj odešla. Nerozumím však tomu, proč mi přítel stále chybí. Nebo na mě jen doléhá samota? Co mi ta úzkost měla říct?
Dominika, 31 let
Názor odborníka
Dobrý den, Dominiko,
děkuji za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Je dobře, že když si nevíte rady, ptáte se a hledáte odpovědi. Rozešla jste se s přítelem, ale teď vám stále chybí. Onomu stesku úplně nerozumíte, jelikož jste se řídila svými pocity, které jste ke konci vztahu měla. Zmiňujete zejména pocit úzkosti a ptáte se, co vám tedy měla povědět, když nyní o rozchodu možná pochybujete.
Úzkost nám dává najevo, že v našem v životě něco není tak, jak by mělo. Ukazuje, že něco potřebujeme jinak. Úzkosti mohou být velmi nepříjemné, a proto automaticky hledáme nejjednodušší způsob, abychom jim už nemuseli čelit.
Vyhnout se nelibosti je naše přirozená reakce, a tak často volíme útěk ze situací, které naši úzkost vyvolávají. Je to i váš případ? Co vám úzkost dávala najevo, můžete s přesností popsat jen vy. Podle toho, co popisujete, to vypadá, že mohla ukazovat na vaše potlačené vztahové potřeby.
Období po rozchodu je emočně velice náročné. Je třeba si zvyknout na život bez partnera, který je jiný než ten, jaký jsme znali. Smiřujeme se se ztrátou, což je proces probíhající ve vlnách. Je normální, že jsme jednou dole a jednou nahoře. Když jsme dole, je důležité si připomínat, že tato fáze zase pomine a že nebude trvat navždy. Se ztrátami se vyrovnáváme různými způsoby, každý potřebuje jiný čas na jejich zpracování. Jak to máte vy? Chybí vám partner neustále, nebo se to střídá a zažíváte i dobré chvíle?
Z vašeho dopisu se zdá, že o svém rozhodnutí pochybujete. Součástí rozchodu je stesk po druhém. Do procesu odloučení rovněž patří i občasné pochyby, zdali jsme učinili správné rozhodnutí.
Skutečnost, že vám na příteli stále záleží, je jen důkazem toho, že jste společně vybudovali něco opravdového, co nezmizí ze dne na den. Přece jen jste spolu za ty dva společně strávené roky zřejmě zažili i hezké chvíle. Je přirozené, že právě ty vám nyní mohou chybět. Postupem času má člověk tendenci si hezké okamžiky pamatovat spíše než ty nehezké, a tak si obraz vztahu poněkud zkreslovat.
Pokud by však ony pochyby nad rozchodem byly nad vaše síly a nedařilo se vám se s nimi popasovat, doporučuji si k sobě přibrat někoho na pomoc. Jako ideální se jeví právě terapie, kde se v bezpečném prostředí bez odsudků můžete na svůj vztah podívat, získat na něj jiný náhled a ujistit se, zdali si za svým rozhodnutím stále stojíte, či nikoliv.
Pokud byste zjistila, že byste své rozhodnutí raději chtěla vzít zpátky, je to v pořádku. Někdy partneři potřebují být chvíli od sebe, aby si uvědomili, že o druhého nechtějí přijít a že chtějí být spolu. Každý vztah je jiný a má svůj vlastní specifický průběh. Vztah nebude o nic horší tím, že jste chvíli strávili v odloučení.
Tak či onak, není třeba si nic vyčítat. Jak jste sama popsala, oba jste zažívali náročné období. Byli jste v tom spolu. V danou chvíli jste udělala to nejlepší, co jste dokázala, a řídila jste se tím, jak jste se cítila.
Některá správná rozhodnutí však přicházejí až s časem. Je možné, že i vy potřebujete čas na to, abyste si v sobě ujasnila, zdali o bývalého přítele stále máte zájem. Dopřejte si ho.
Lucie Venclíková
