Dobrý den,
posledního půl roku mě v noci přepadá strach, černé myšlenky, obavy. Občas ani nevím proč a z čeho.
Většinou se to projevuje tak, že jakmile zhasnu světlo a chystám se spát, můj mozek se v tu chvíli „probudí“ a já začnu přemýšlet nad spoustou věcí, ze kterých jsem měla/mám/mohla bych mít strach. Začnu si třeba připomínat stresující zážitky z dětství, nebo mě bezdůvodně přepadne strach z toho, že bych mohla přijít o práci…
Občas se mi i stane, že se strachy budím, mám zkroucený žaludek a pocit jako po noční můře – že se mi určitě přihodí něco špatného, že něco pokazím, že mě něco špatného potká. Ve dne přitom tak intenzivní negativní pocity nemám. Ano, jsou chvíle, kdy přemýšlím nad tím, kam můj život spěje, jestli dělám opravdu to, co chci, jestli se mi podaří najít pravého partnera a založit rodinu… Ale nemůžu říci, že bych měla takový strach, jaký mě přepadá v noci, kdy jsem ve tmě a sama.
Jak se těchto nočních eskapád zbavit? Můžu si nějak pomoci sama, nebo si mám radši rovnou nechat něco předepsat? Děkuji.
Marie
Názor odborníka
Milá Marie,
jakékoliv pocity, které cítíme, si zaslouží naši pozornost. Utlumovat je pomocí léků není řešením. Je dobré se s nimi naučit pracovat a porozumět jim. Přijmout i emotivní část sebe, ne jenom tu rozumovou.
Vypadá to, že jakmile máte čas a necháváte plynout své myšlenky, objeví se strachy, které v sobě máte. Přes den jsme často zaměstnání různými činnostmi natolik, že naše strachy necítíme. Nevěnujeme jim pozornost. A když se pak nějakou chvíli nezaměstnáváme, najednou se objeví. I když to může být nepříjemné, je dobré pobýt během dne nějaký čas se sebou a zkoumat, co se ve vás odehrává. Navázat se sebou kontakt. Vzhledem k tomu, že píšete, že vás tyto pocity přepadají a nevíte často proč, myslím si, že je to pro vás hodně důležité.
Co se týče strachu a úzkosti, ty se v dnešní době vyskytují poměrně často. Téměř každý, ne‑li každý z nás, je prožívá. Někdo je zvládá lépe a jiný hůř. Strachy a obavy plynou z toho, že sa sami cítíme nejistí. Že nevěříme, že život přinese pozitivní věci a bude plynout v náš prospěch. Kdybychom věřili, že to tak bude, neměli bychom důvod se obávat budoucnosti.
Také čím více je člověk sám sebou (tím, kým opravdu je, místo toho, kým by měl být), v souladu se sebou, svými touhami, potřebami a sny, tím spokojenější a jistější se cítí. A proto, jaké jsou odpovědi na otázky, které si kladete? Kam spěje váš život? Děláte to, co chcete? Nebo byste chtěla něco změnit? A co se týče partnera a rodiny, co chcete? A co vám aktuálně brání v dosažení toho?
Buďte k sobě upřímná. Pokud je odpověd na některou z otázek „nevím“, dejte si čas. Pokud i tak nebudete vědět, vyhledejte někoho, kdo vám s tím pomůže. Ono je totiž někdy opravdu těžké zjistit, co chceme, i přes všechny ty přesvědčení, které říkají, jak bychom žít měli a jak ne. To bývá opravdu těžké se v tom vyznat. Pak je na místě požádat o pomoc.
Přeji hodně síly a odvahy na vaší cestě.
S pozdravem
Eva Belešová
