Poradna
Ilustrace: Kevin Foote
odemčené

Ve školce nejí

Dcera ve školce odmítá většinu jídel. Učitelky chtějí, abychom si ji brali domů už po obědě.

Pavla Koucká

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

18. 10. 2023

18. 10. 2023

Máme problém s naší dcerou. Ve školce nechce vůbec jíst, a když ano, tak jen samotný brambor nebo těstoviny nebo rohlík a to je vše. Nechce nic namazané a s omáčkou už vůbec, zkrátka jen suché. Učitelky ji ve školce nechtějí nechávat kvůli jídlu déle než do jedné odpoledne. Prý mají strach, aby nezkolabovala, což si myslím, že je holý nesmysl. Doma jí téměř normálně. Manželka nemůže dříve z práce a já už teprve ne. Jak to máme řešit? Když učitelce povím, že jí mají dát tedy jen samotné brambory nebo těstoviny, odmítají to s tím, že ostatní děti to uvidí a budou chtít taky.

Martin, 37 let

Názor odborníka

Hezký den, Martine,

děkuji vám za dotaz na téma, které trápí řadu rodičů. Spousta školkových dětí odmítá různá jídla. Důvody i odmítané potraviny jsou různorodé – varianta, kterou popisujete u dcerky, je poměrně častá. Možným vysvětlením je třeba to, že se dítě v neznámém prostředí přimkne k důvěrně známým potravinám a chutím a ty neobvyklé odmítá. Dítě si na školku zvyká, vše je nové. Důvěřovat v cizím prostředí jídlu, které vypadá neobvykle, a navíc ho dostávám od osoby, kterou neznám, není samo sebou.

Na okraj dodám, že jsou dokonce děti, které ve školce odmítají cokoli sníst a někdy dokonce i vypít. A pak jsou také děti, které ve školce jedí všechno, zatímco doma si s nimi u stolu rodiče nevědí rady.

Že by dítě zkolabovalo, jelikož nesnědlo pomazánku či omáčku, je skutečně nesmysl a váš „problém s dcerou“ chápu do značné míry jako problém s učitelkami v mateřince. Kdyby to paní učitelky neřešily, nechaly dítě jíst, co chce jíst, a nejíst, co nechce, nejspíš by dcerka ve školce postupně svůj repertoár rozšířila.

Nenutit je první krok

Paní učitelky se možná bojí toho, že jedno dítě, které něco nejí, ovlivní další děti a rodiče si pak přijdou stěžovat, že jejich zlatíčko nosí ze školky zlozvyky. Děti ze školky skutečně nosí různé jídelní módy. Jůlinka nejí omáčky, protože je nejí Rozárka, a Vendulka se ani nedotkne masa, protože Klárka prohlásila, že maso je fuj. A co s tím má chudák učitelka dělat, že ano?

Dříve děti ve školkách do jídla nutili, z čehož si děti odnášely nehezké a leckdy až traumatizující zážitky a někdy i celoživotní nechutě k určitým potravinám. Jsou i lidé, kterým takové praktiky zhnusily školku jako takovou. Můžeme být rádi, že se to už neděje, že vaši dceru nikdo nenutí, aby u stolu seděla, dokud z talíře všechno nezmizí. Nicméně řešení, kdy dítěti omezují samotný pobyt ve školce, též není optimální.

Detailem, nicméně podstatným, může být neochota učitelek nandat dítěti pouze přílohu. Pokud vaše dcera dostane celé jídlo, je schopná z něho vyjíst brambory a zbytek nechat? S tím by se už dalo pracovat. Pochybuji o tom, že všechny jiné děti snědí vždycky všechno.

To, že dítě něco nesní, nemůže být kritériem pobytu ve školce. Pokud je tam dcera jinak v pohodě a zvládá program, není důvod ji odesílat domů. S přáním učitelek, aby dcera odcházela domů, tedy můžete nesouhlasit, a když se vám nebude dařit se dohodnout, můžete se obrátit na Českou školní inspekci. Lépe než ostrý spor se však většinou osvědčuje smírnější „zkusíme ji tu nechat a uvidíme, jaké to bude“.

Jak rozšířit repertoár

Pravdou ovšem je, že v zájmu jak školky, tak i dítěte samotného je, aby se ve školce „rozjedlo“. Co pro to můžete udělat?

Zkusila bych pátrat po příčinách odmítání či selektivity v jídle. Zjištění příčiny může naznačit, kudy se vydat při hledání řešení. Vedle obav z nezvyklého může hrát roli i ledasco jiného. U omáček a namazaného mě třeba napadá: Nebojí se dcerka, že si upatlá pusu a děti se jí budou smát? Stalo se jí někdy něco takového? Vysmál se jí někdy někdo třeba kvůli mlaskání či srkání? A je vlastně zvyklá jíst společně s jinými dětmi?

Zkuste se dcery zeptat, proč ta která konkrétní jídla ve školce odmítá. Možná to nebude umět vysvětlit, ale v tom jí můžete pomoci. Můžete se ptát na to, jak to ve školce u jídla vypadá: V čem je jídlo jiné než u nás doma? Jak se tam stoluje? Jedí děti lžící, nebo příborem? Zkusila dcera to, co ve školce nejí, ochutnat? Jaké to bylo? A pokud to neochutnala: chtěla by? Zajímalo by ji, jak to chutná?

Co měli dneska k obědu? Jak to vypadalo? Jak to vonělo? Co by jí pomohlo, aby ve školce jedla více různého?

Váš rozhovor s dítětem by však neměl být křížovým výslechem. Méně bývá více. Ptejte se se zájmem, nicméně zlehka, dceru do odpovědí netlačte. Můžete nahlas uvažovat, nabízet, co vás napadá, a ona se buď připojí, nebo ne.

Také bych se zamyslela nad tím, jak si jinak dcera školku užívá, zda je tam v pohodě a ráda. Děti si nemohou moc vybírat, a tak se někdy jejich odpor projevuje odmítáním jídla. „Musím do školky? Dobře, ale jíst tam nebudu!“ Zkuste se zamyslet, jaká byla adaptace dcerky na školku, zda je na ni zralá.

Pokud si nejste jisti, mohl by jí skutečně pomoci pomalejší start, že by nějakou dobu odcházela domů dříve. Ne proto, že jsou učitelky neochotné či ustrašené, ale proto, že je to tak lepší pro ni samotnou. Píšete, že nemůžete dříve z práce. Zkuste však zauvažovat, zda by se přece nějaké řešení nenašlo. Možná by si některý z vás mohl umenšit úvazek či je mezi vašimi blízkými někdo, kdo by mohl dítě vyzvedávat a trávit s ním část odpoledne.

Sami si možná zkuste zavzpomínat: Stalo se už někdy někde, že dcera odmítala nějaké potraviny? Změnilo se to pak? Jaké faktory tam hrály roli?

Nechali by vás ve školce ochutnat oběd či svačinu? Dceři by mohlo pomoci, kdyby viděla vás, jak jíte jídlo, které v ní vzbudilo nejistotu, neboť je nezná, má neobvyklou konzistenci či barvu.

Náhradní řešení

Pokud by problém přetrvával, je možné hledat náhradní řešení. Například mě napadá: Jedla by dcerka ve školce jídlo z domova? Pokud ano, mohli byste se domluvit na tom, že jí budete dávat s sebou domácí jídlo v krabičce. Tak, jako se to běžně dělá u dětí se všelijakými dietami. Jsou děti se stravovacími omezeními, jež není v silách školky uspokojovat. Zároveň však těmto dětem nelze upřít právo na předškolní vzdělávání. Řeší to právě domácí jídlo v krabičkách.

Pomohl vám článek?

Otevřete si přístup k celému webu.

  • tisíce článků
  • audioverze článků
  • videa z přednášek
  • audiobooky
  • online kurzy
  • a mnoho dalšího...
Chci předplatné

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.