Věčně nespokojená dcera: Je důležité poskytovat dítěti zpětnou vazbu.

10. 6. 2014

Dobrý den,

moje dcera je velice hodná holčička. Poslouchá, neodmlouvá, nekřičí, zbytečně nebrečí, hodnější dítě opravdu neznám a to pracuji ve školce. Problémem ale je, že je věčně nespokojená a všechno je špatně.

Každý den se snažíme něco podnikat, procházky se psem, kolo, malování a alespoň jednou týdně jedeme někam na výlet, buď samy dvě nebo s přáteli. Taky často chodíme na návštěvy a nebo je přijímáme a skoro všichni přátelé mají stejně staré děti, takže o zábavu není nouze. Jenže před každou událostí, i tou běžnou, je dcera proti, nikam se jí nechce, bude to nuda, tohle dělat nebude atd. Přitom když se vrátíme, říká, že se jí to moc líbilo.

Někdy zůstaneme i doma, když vidím, že je unavená nebo chce být sama, ale to pak večer slyším, že je vlastně škoda, že jsme nikam nešly a že ostatní se mají líp. Každá její věta začíná slovy: „škoda, že nemůžu tohle…“, každý den, když přjde ze školky mi oznámí, že se má někdy líp než ona, protože jede zítra např. do zoo a ona nemůže – na to, že v zoo byla před týdnem, už zapomněla.

A tak je to pořád dokola a já už nevím, jak ji mám udělat spokojenou. Trvá to asi rok. Vždy se jí snažím s úsměvem vysvětlit, že my také děláme zajímavé věci, nebo ať sama navrhne, co chce dělat, ale stejně to skončí tím, že je něco jiného škoda. Teď začala i ráno simulovat, že je nemocná a že jsem hrozná máma, že ji takhle posílám do školky a že jí to tam nebaví atd. Vůbec si neumím představit, že s tímto přístupem nastoupí v září do školy… Jak na ni?

Tereza

Názor odborníka


Milá Terezo,

děkuji za váš dotaz. Píšete, že dcera je velice hodné dítě, poslouchá, neodmlouvá, nekříčí, zbytečně nebrečí. Případá mi, asi stejně jako vám, když uvádíte, že hodnější dítě neznáte, že toto není zcela standardní chování pro dítě předškolního věku. Tím chci říct, že zřejmě i dcerka má přirozenou potřebu projevit také nepříjemné emoce a formou, kterou zvolila, může být právě tato programová nespokojenost.

Kdybych s vámi mohla mluvit, zajímalo by mě, jaké to pro vás je, když se dcera takto chová. Jaké to ve vás vyvolává emoce, když na vaši snahu zajistit jí zajímavý program, vyjít vstříc jejím přáním, je odezva pokaždé negativní. Umím si představit, že to může být dost frustrující pocit. Přesto píšete, že se snažíte pokaždé s úsměvem vše vysvětlovat. Ví dcera, že vás toto její chování nějakým způsobem zasahuje – trápí, rozčiluje? (dosaďte si sama vhodný pocit.)

Myslím, že jednou z důležitých rolí rodiče je poskytovat dítěti zpětnou vazbu. Kdykoliv je to možné, mluvit o svých emocích takovým způsobem, aby to v dítěti nevyvolávalo pocity viny. Sdělování emocí má dvojí účinek. Zaprvé přínáší dítětí poznání, že jeho chování ovlivňuje pocity ostatních a také dovoluje rodiči být opravdový ve vztahu k dítěti, nepředstírat jiné emoce než v danou chvíli pociťuje. Taková otevřenost posiluje důvěru a zároveň učí, že projevovat emoce kultivovaným způsobem je cestou k vzájemnému pochopení.

Dále píšete, že nevíte, jak udělat dceru spokojenou. Myslím, že není v naší moci udělat někoho jiného spokojeným. A platí to i pro vlastní dítě. Můžeme zajistit dítěti co nejlepší péči, obklopit je láskou, snažit se je pochopit, ale nemůžeme rozhodnout o tom, jak se bude cítit.

Byla byste ochotná svoji závěrečnou otázku „jak na ni“ otočit směrem k sobě? To například znamená odpovědět si, zda byste byla schopná dovolit dceři se nadále takto vyjadřovat (je v tom důvěra v její prožívání a uznání práva na to, že může cítit cokoliv), nebrat si to v tu chvíli osobně a snažit se prozkoumat, co tím odporem vlastně potřebuje sdělit? Akceptace pocitů vašich i dceřiných může otevřít cestu k dalšímu zkoumání.

Také mě napadá otázka, zda se dcerka takto staví do opozice i vůči jiným členům rodiny, jak se chová ve školce, jestli si toho všímají i ostatní lidé z vašeho okolí. Píšete také, že tato situace trvá rok. Zajímalo by mě, jaké to bylo předtím a jestli se ve vašem životě odehrálo něco, co může mít vliv na dnešní situaci.

Terezo, na závěr jsem vám ještě chtěla říct, že si velice vážím vašeho respektujícího a citlivého přístupu k výchově dcery, což mě inspirovalo k volbě této formy odpovědi, která je spíše povzbuzením k dalšímu hledání vzájemného pochopení a souladu mezi vámi dvěmi.

S přaním všeho dobrého

Agata Čadková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.