Dobrý den,
jaký je podle vás odborníků ideální věkový rozdíl mezi sourozenci? Na internetu je více článků věnujících se této otázce. Ale často se hodnotí z pohledu toho, jak je to nejlepší pro rodiče.
Rozum mi našeptává nechat věcem volný průběh a že poznám, až se budem jako rodina cítit na druhého potomka – mám dvoletého chlapečka. Přesto se chci zeptat na váš názor z hlediska vývojové psychologie, tedy jestli se dá vůbec říci, že je nějaký ideální věkový rozdíl mezi prvním a druhým dítětem?
Děkuji za odpověď.
Alexandra
Názor odborníka
Dobrý den, Alexandro,
za sebe vám mohu zodpovědně napsat, že nevěřím tomu, že existuje ideální věkový rozdíl mezi sourozenci a ani jsem se nesetkal s názorem, že by vůbec měl existovat. Tedy vyjma rodičů, kteří považují věkový rozdíl svých dětí za právě ten nejlepší, což si myslím, je především důkaz toho, že jsou spokojeni s tím, jak to mají, a že si to zařídili tak, aby byly spokojení a tak to má být. Hovořím‑li o tomto tématu s rodiči, kteří mají děti různě daleko od sebe, tak zjišťuji, že většina z nich dokázala řádně využít právě toho věkového rozdílu, na kterém se spolu s „nerozumnou“ přírodou rozumově podíleli.
Pokud se od ideálu otočíte k praktičnu, tak můžete přemýšlet o věkovém rozdílu, který bude optimální pro vás jako rodiče, pro vaši pohodu či organizaci času, optimální pro děti, pro jejich vývoj, vztah, jejich hraní, učení atp. Věkový rozdíl může být malý (cca do dvou let), střední (okolo tří let) a větší (čtyři až šest let). Při věkovém rozdílu šest a více let již obvykle nevzniknou typické sourozenecké vztahy a jedná se tím pádem spíše o dva jedináčky. Věcí vašich – rodičovských – se týkají například takové záležitosti jako plánování délky rodičáku, školky, návratu do zaměstnání.
Co se dětí samotných týče, tak platí, že jeden ze základních způsobů učení je opičení se a mladší sourozenec se takhle od staršího samozřejmě učí (i když svým způsobem se učí oba od sebe navzájem – a ne jen od sebe). A bližší vzor je pro opičení lepší, více odpovídá tomu, co se ve svém věku potřebuje učit, než vzdálenější vzor. Jednoletému je použitelnějším vzorem chování tříletého brášky, než šestiletého, protože je mu srozumitelnější. A výhody má samozřejmě i větší věkový rozdíl – starší sourozenec už trochu chápe, že k mladšímu je potřeba se chovat odlišně, lze se s ním na ledasčem lépe domluvit, může s mladším pomáhat atp.
Vrátím‑li se více k vám, tak z toho, co píšete, vnímám, že o dalším potomkovi uvažujete, ale ještě jste se pro něj nerozhodli/a. Zarazila mne vaše věta: „poznám, až se budem jako rodina cítit na druhého potomka“. Možná to tak bylo myšleno, ale očekával bych tu například: „poznáme s manželem, až se budeme jako rodina cítit na druhého potomka“.
Na závěr jisté uklidnění – ještě mi nikdo neříkal, že by špatně zvolil věkový rozdíl dětí, takže téměř jistě bude i věkový rozdíl vašich dětí ideální, neboť pro jejich spokojenost budou mnohem důležitější věci, než je věkový rozdíl.
Mnoho spokojenosti vám i vaší rodině.
Mgr. Ing. Jakub Jura
Psycholog a hypnoterapeut
