Dobrý den,
mým problémem je, že se mi opakuje stále podobná situace. Myslím, že celkem chápu, co se děje, jenže ať do toho šťourám jak chci, nic se nemění.
Jsem tři roky sama. Mám tendenci zamilovávat se do mužů, kteří nemají z nějakého důvodu zájem (nebo zájem o víc než jen sexuální sblížení). Mám tu představu, že když mě doopravdy poznají, změní názor. Stalo se mi, že se pro mě muž stal zajímavým teprve v okamžiku, kdy řekl, že nestojí o vztah.
Je zvláštní, že nemám dojem, že bych trpěla nedostatkem sebevědomí, nebo že bych o vztah někde v hloubi nestála. Vyhovuje mi intelektuální spojení, které mohu navázat s mužem, jenž se mi nedvoří. Namlouvací tance jsou mi odporné – přetvářka, sexuální napětí, pocit kořisti odsouzené do reaktivní role. Asi je pravda, že se bojím. Nepokrytý zájem mě děsí. Snad mi vadí nedostatek kontroly?
Můj dosud jediný přítel postupoval velmi pomalu, nejistě a s maximální úctou (byli jsme spolu pět let). Napadá mě, že to souvisí i s mým otcem – naši se rozvedli, když mi bylo asi pět let, jiného muže jsem v průběhu vyrůstání v životě neměla, ačkoliv jsem často navštěvovala dědu, který je nevyzpytatelný cholerik a leckdy z něj jde strach. S tátou jsem trávila zhruba týden v roce, kdy si mě vzal k sobě. Bylo to divné. Snažil se celý rok dohnat, ale pro mě byl skoro cizí člověk, jenže přitom vlastně táta…
Prosím, jak můžu začít prožívat normální vztahy?
Děkuji mnohokrát za odpověď.
Lilly
Názor odborníka
Dobrý den, Lilly,
děkuji vám za dotaz i za důvěru. Svou odpověď dnes výjimečně začnu radou, kterou obvykle píšu až na konci: Pokud si doopravdy myslíte, že problém tkví hluboko ve vaší minulosti, že váš vztah k mužům je dán vaší zkušeností s tátou a s dědou, pak vyhledejte dobrého psychoterapeuta a pokuste se spolu s ním tyto mechanismy pochopit a následně změnit.
Tohle je internetová poradna, s psychoterapií má společného pramálo, ale třeba vám následující text k něčemu bude…
O tom, jak je to s navazováním vztahů, už bylo napsána spousta knih, podobné dotazy plní poradenské rubriky časopisů a dokonce funguje i řada firem, které se školeními a kurzy v této oblasti docela úspěšně živí. Existuje také spousta lidových pouček, ale přes to všechno univerzální princip neexistuje. Říkáte, že vás nebaví seznamovací tance. To je jeden extrém. Existují ale i lidé, kteří právě tyhle tance milují natolik, že „tancují“, kudy chodí – často jen pro ty tance samotné. To je extrém druhý. Z logiky věci vyplývá, že ideál je kdesi uprostřed.
Jsou lidé, kteří stojí o sex bez vztahu (jeden extrém) a jsou lidé, co stojí o vztah bez sexu (druhý extrém). Ideál je zase někde uprostřed. Existuje názor, že v procesu seznamování je muž lovec a žena kořist. A pak názor, že ve skutečnosti si žena vybírá muže, kterému „dovolí“, aby si ji vybral a „ulovil“ si ji. Existují muži, kteří „loví“ ženy. A ženy, které „loví“ muže. Jsou muži, co tvrdí, že ženě je třeba neustále dávat najevo zájem, takoví, co přísahají na počáteční zájem vystřídaný následným nezájmem, který pak vzbudí zájem její, a i takoví, co si vystačí jen s nezájmem. Vybere si každý. A každá. Jen někdy špatně.
Myslím si, že u vás to funguje nějak takhle. Vybíráte si ty s nezájmem. A protože máte nějaké sebevědomí, nejde vám do hlavy, jak je možné, že nemají zájem. Tak se rozhodnete, že jim dokážete, jak moc se tím nezájmem pletou. Poznáváte v tom některý z výše popsaných principů? Pro vaši informaci, tenhle používají buď ti, co mají zájem o sex bez vztahu. A pak ti, kdo doopravdy nemají zájem. Takže pokud stojíte o vztah, obojí je špatná volba.
Bylo by lepší, kdybyste se zaměřila na ty, kdo ukazují zájem. Ale ten vás děsí. Proč? Čeho se bojíte? To, že někomu dovolíte, aby projevoval zájem, přeci neznamená, že jste kořist odsouzená do reaktivní role. Můžete si přeci vybrat, jestli mu to k něčemu bude, nebo nebude.
Ptáte se, co máte dělat. Klidně si nadále užívejte intelektuálního spojení s muži, kteří se vám nedvoří, ale zkuste chápat jejich nezájem o sblížení skutečně jako opravdový nezájem o sblížení. Vzhledem k tomu, že dokážete dát čas těm s nezájmem, aby pochopili svůj omyl, zkuste to udělat naopak. Zkuste dát čas těm, co ukazují zájem. Respektive dát čas sobě. Zkuste chvíli počkat s tím, než je odmítnete. Třeba zjistíte, že nejste žádná kořist.
Držím vám palce,
Pavel Král
