Dobrý den,
mám šestiletou dceru a nevím si s ní rady. Její reakce mě přivádějí k šílenství. Každou chvíli je „načuřená“. Když jí něco vytýkám nebo něco vysvětluji, dupá nohou, nos má až ke stropu, ani mi nechce odpovědět na otázku. Ale když je po jejím, když něco dostane nebo něco chce, tak umí být velice milá a usměvavá holčička. Taková, jakou bych si přestavovala stále.
Letošní Vánoce jsem prožila peklo. Štědrý den doma proběhl v pořádku. Druhý den jsme jeli k babičce. Tam dostala asi čtyři dárky. Její o tři roky mladší bráška taky. Jenže on dostal větší krabici, tak byla naštvaná. Když si dárky rozbalila, tak to okomentovala slovy, že to nechtěla a že Matěj má větší dárek. Prostě všechno zkazila. Tak jsme dárky sbalili a že si je tedy Ježíšek odnese zpátky, když si ničeho neváží.
Přitom jí pořád vštěpuji do hlavy, že musí být ráda za všechno, co dostane a že vždycky nedostane všechno, co chce. Samozřejmě mě to moc zasáhlo, to její nevhodné chování. Večer, když spala, jsme s manželem odnesli všechny hračky od Jejížka. Ráno koukala, bylo jí to líto. Ale neuronila ani slzu. Řekli jsme jí, že nazlobila Ježíška.
Co máme dělat dál? Ve školce a všude na kroužcích jí chválí. Tak nevím, zda to byl jenom výpadek nebo se v tom mám dále nějak patlat.
Děkuji za odpověd.
maki
Názor odborníka
Milá Markéto.
Děkuji za váš dotaz, myslím, že se v něm najde spousta rodičů, kteří řešili o Vánocích něco podobného. Jestli tomu dobře rozumím, pak je vaše dcera vzdorovitá obecně, nejde tedy o jednorázovou událost o Vánocích. Určitá míra vzdoru a trucovitosti je u dětí normální, žádné dítě není pořád milé a usměvavé. Připadá mi důležité, že se dcera vzteká hlavně doma a ve školce je bezproblémová. Trochu mě to vede k tomu, že může jít také o žárlivost na mladšího sourozence. Zdá se, že vaše dcera potřebuje mnoho pozornosti, její reakce může pramenit z obavy, že bratr má té pozornosti víc. U starších sourozenců se to docela stává, je jasné, že menší dítě potřebuje víc péče a to starší si pak vynucuje pozornost pro sebe. Jakoby mělo obavy, že mladší dítě bude více milováno.
Mám ale pocit, že určitě nejde o nic vážného. Podobné nepříjemné situace kolem vánočních dárků se stávají v mnoha rodinách. Zejména v dnešní době, kdy materiální hodnoty stojí velmi vysoko, a to i bez ohledu na to, jak je dítěti vštěpujete nebo nikoli. Prostě jsou „ve vzduchu“ a v chování dětí se to projevuje čím dál víc. Jakoby dárek symbolizoval množství lásky, kterou dítěti dáváte. V určitém smyslu to vychází i z podstaty dětského myšlení, které ještě nerozumí abstraktním hodnotám jako je láska a chápe svět spíš konkrétně.
Materiální věci jsou často pro děti tou představitelnou mírou všeho. Proto jsou děti velmi citlivé na to, jaké dárky dostanou v porovnání se sourozenci, někdy i s vrstevníky. Nejsilnější reakce se pak objevují v případě, kdy má dítě pocit, že někdo z rodiny preferuje druhého sourozence nebo že mu neprojevuje tolik lásky, kolik by si přálo. Dospělý o tom nemusí mít ani potuchy, děti jsou velmi citlivé i na detaily, kterých si my dospělí ani nevšimneme.
Další věc je, že myšlení dětí v předškolním věku je kvalitativně jiné, než myšlení dospělých. Když se jich například zeptáte, jestli váží víc kilo peří (a ukážete jim ho) nebo kilo železa, řeknou, že peří, protože balík je větší. Z toho pak může vycházet i pocit, že dárek, který dostal bratr, je prostě větší, a tedy i lepší. A přiznejme si, že někdy takto uvažují i dospělí. Pokud se k tomu připojí i obava, že druhý sourozenec je oblíbenější, a že takový pocit najdeme u dětí dost často, je oheň na střeše.
Takže co s tím? Chce to jen spousta trpělivosti, vydržte opakovaně dceři vysvětlovat, proč děláte to, co děláte, proč jí něco přikazujete či zakazujete. Říkejte jí, jaké jsou důvody toho, co ve vztahu k ní děláte a jaké by mělo následky, kdyby vás neposlechla. Dávejte jí najevo, že ji máte rádi stejně jako bratra apod. Snažte se ji zapojovat do všeho, co se v rodině děje, do aktivit spojených s péčí o bratra, dejte jí pocit, že je důležitá. Chvalte ji a oceňujte její schopnosti, které souvisí s tím, že je starší sourozenec a může tedy bratra leccos naučit, dát na něj pozor apod.
Pokud jde o dárky, pak určitě nic nezkazíte, když budete s dcerou, respektive s oběma dětmi mluvit o tom, jaký smysl mají – že nejde o jejich velikost, cenu nebo přesný obsah, že ať je dárek jakýkoli, vyjadřuje, že ten, kdo ho dává, nás má rád a chce nás něčím potěšit. Zkuste jí také přiblížit, jak se cítí ten, čí dárek odmítla. Efekt se nejspíš nedostaví hned, protože malé dítě těžko pochopí abstraktní hodnoty, ale věřte tomu, že v budoucnu se ukáže, že to skutečně mělo smysl.
Přeji hodně trpělivosti a rodinné pohody.
Zdraví,
Milena Nováková
