Dobrý den,
měla bych na vás dotaz ohledně situace, do které jsem se dostala. Rok chodím na terapii a mám dojem, že jsem začala cítit něco silnějšího k mému terapeutovi. Když jsem doma, tak o něm hodně přemýšlím, jaký má asi život, jestli je jiný, než ho znám, a do koho jsem se vlastně zamilovala. Jestli je to opravdu zamilovanost.
Nechci mu to sdělovat, protože je to pro mě hodně citlivé a mám dojem, že by se pak naše vzájemná komunikace narušila, nebo spíš nějak znehodnotila. Myslíte, že do této situace se dostává více klientů? Vím, že vztah mezi klientem a terapeutem má své zásady a nemůže překročit jisté hranice. Pakliže by se tak stalo a terapeut s klientem se vzájemně zamilovali, jak se tato situace řeší?
V mém případě je to jistě jen z mé strany, ale zajímalo by mě řešení téhle situace. Jaký dopad to může mít na klienta a zároveň na terapeuta? Stává se to často, že by i terapeut cítil nějaké nechtěné city ke klientovi? Díky za odpověď.
Evelína
Názor odborníka
Milá Evelíno,
děkujeme za dotaz, se kterým se obracíte na poradnu. Ano, do této situace se dostává hodně klientů. Klienti se do terapeutů zamilovávají, protože jsou ochotni se dívat na svět jejich očima, plně se na ně soustředí, nesoudí je a mnoho dalšího příjemného, kterého se v „normálním“ životě člověku ne vždy v takové koncentraci dostává. Věřím, že když se odhodláte o svých pocitech s terapeutem mluvit, hodně se o sobě dozvíte. Z této situace pak můžete následně těžit celý život ve smyslu vašeho vztahování. Asi vás zklamu, neposune vás to k případnému mileneckému vztahu.
Potvrzuji, co píšete, tedy fakt, že terapie má svá pravidla. Součástí těchto pravidel je, že terapeut se svým klientem do mileneckého vztahu nevstoupí. Překročením etického kodexu terapeut riskuje, že tuto profesi již nebude moci provádět. Sankce jsou velmi přísné, jako odebrání licence, vyloučení z asociace terapeutů. Vesměs jde o hranici, za kterou terapeut zkrátka nepůjde.
Ptáte se, zda terapeut něco cítí ke klientovi. Ano, to potvrzuji, že terapeuti v kontaktu s některými klienty prožívají příjemné pocity. Součástí jejich práce ale je tyto pocity zpracovat v zájmu klienta (ne sebe). Terapeut by měl být vždy o krok dopředu. Když vám řekne, že se s vámi cítí dobře, měl by vědět, proč vám to právě teď a v kontextu celé terapie říká. Psychoterapeut vás tedy nebude svádět, ani se nenechá svést od vás. Tyto „manévry“ možná vidí, cítí, bude s vámi o nich mluvit. Zkoumá své fantazie o klientovi, představy o něm. Pokud se v sebereflexi cítí nejistý, věnuje se vztahu s klientem v supervizi. V případě, že mu jeho zamilovanost přeroste přes hlavu, musí předat klienta svému kolegovi. Tento přechod by měl být také citlivě proveden.
Milá Evelíno, přeji vám hodně odvahy.
Kamila Thiele
