Dobrý den.
Mám problém s sladkým a jsem z toho už celkem zoufalá. Když načnu čokoládu, nedokážu sníst jen kousek, prostě ji musím sníst celou. Nejde to ovládnou, je to jako by mě ruce vůbec neposlouchaly. Jen si ji bezmyšlenkovitě cpu do pusy. Ani z ní nemám nějaký zvláštní požitek, protože už během tohoto přecpávání přemýšlím, jak mi z ní zase bude špatně, ale odložit ji prostě nejde.
Pomalu už ani nevnímám její chuť. Zkoušela jsem si ji schovávat na špatně přístupná místa a ani toto mi nepomohlo. Mám také období, jako je třeba teď po Vánocích, kdy jakoby si moje tělo zvyklo na nadměrný přísun sladkého a vyžaduje ho každý den víc a víc. Nevím, co s tím mám dělat. Je mi z toho nanic.
Děkuji za pomoc.
m.
Názor odborníka
Dobrý den,
to, že jste se se svým problémem svěřila papíru (či obrazovce) a následně poradně Psychologie.cz, je prvním a zásadním krokem k úspěchu. Nesdělím vám nyní jasné kroky, které je třeba udělat dál, ty budou na vás, ale rád bych vás povzbudil k tomu, abyste pokračovala v tom, s čím jste právě začala – mluvte o tom se známými a blízkými, ke kterým máte důvěru, klidně zajděte za některým psychologem nebo psychoterapeutem. Také ale nezapomínejte rozmlouvat sama se sebou, pište si drobné úspěchy či neúspěchy ve zvládání chuti na čokoládu.
Odborníci se přou, jestli se dá o velké touze po čokoládě mluvit jako o závislosti nebo ne. Podle mě na tom ale nezáleží. Je to zkrátka něco, čemu v současné době téměř nedokážete odolat, co vás přitahuje a co vám následně způsobuje výčitky svědomí i fyzickou nevolnost. Obecný recept na to, co s tím, nenajdete. Neexistují prášky ani zaručená terapie. Tu nejlepší terapii si ale můžete nastavit sama. Můžete nejdřív zkusit takový výzkum sama na sobě – založte si deník a sledujte třeba toto:
- Kdy máte chuť na čokoládu největší?
- Kdy naopak chuť na čokoládu skoro nepociťujete?
- Kdy na čokoládu vůbec nemyslíte?
- Kdy byste čokoládu vůbec nejedla?
- Za jakých okolností s jezením čokolády dokážete přestat?
Výborná příležitost ke zkoumání je, když už čokládu jíte a nemůžete přestat. Zkuste se v tom momentu aspoň na chvíli zastavit a zeptat se sama sebe: Co mi běží hlavou? Na co myslím? Co mě žene pořád k tomu, že jím dál, i když už ani nemám chuť?
Všechno si zapisujte a pak to zkuste analyzovat. Jak už jsem psal, možná vám to půjde lépe s někým – s kamarádkou, přítelem, terapeutem. A postupně zkoušejte různé změny ve vašem životě, které by mohly vést k většímu množství situací, kdy nepociťujete nutkavou chuť na čokoládu a k takovým, kdy nemusíte sníst celou tabulku.
A hlavně: Nenechte se zastrašit prvními neúspěchy a buďte vytrvalá!
Hodně síly,
Pavel Nepustil
