Můj partner je z toho velmi smutný a frustrovaný. Nic strašného neprovedl, o syna vždy pečoval a byl k němu laskavý. Nyní se jejich kontakt zúžil pouze na placení výživného či jiných výdajů. Syn je údajně naštvaný, že ho otec zklamal. Ten zrušil před rokem dvakrát jejich společnou schůzku (podotýkám, že z vážných důvodů).
S novým partnerem matky je chlapec naopak velký kamarád, přitom on mu vlastně zničil rodinu. Matka je všechny tři často fotí a snímky nové rodiny se chlubí na sociálních sítích. Také chlapci prý vadí moje děti a to, že jeho otec „odešel“. Přitom to byla jeho matka, která se mého partnera neustále ptala, kdy už se konečně odstěhuje.
Partner chlapci nabízel schůzky bez nás (mě a mých dětí), ale i to syn kategoricky odmítá. Nepřevezme si od něj osobně ani dárek k narozeninám. Otec mu ho přinese a předá po matce, která pak jen pošle foto, jak si ho rozbalil.
Matce už jsem psala i já, velmi opatrně. Odpověděla stejně jako vždy: Nedá se nic dělat. Nebudu ho nutit, otec ho zklamal. Partner se nechce styku domáhat soudně, protože se bojí, že by ho syn začal ještě více nesnášet. Co můžeme dělat?
Manon, 46 let
Názor odborníka
Vážená Manon,
je mi líto, že váš partner, potažmo vy a v neposlední řadě jeho syn jste v takové situaci. Váš partner se snaží se synem navázat vztah, vy jste se také pokusila mu kontakt se synem zprostředkovat, ale k dohodě vedoucí k vzájemné spokojenosti musí být svolné obě strany. A přesto hledáte pomoc dál.
Vnímáte dobře, že je důležité o kontakt usilovat, protože až na výjimky dané zvlášť závažnými důvody (vážné zanedbávání, týrání, zneužívání, psychické násilí) je pro vyrovnaný psychický vývoj dítěte kontakt s oběma biologickými rodiči vždycky výhodnější. Rodiče, kteří to takto nevnímají, oponují, že svým dětem udělali dobrou službu, když jim našli „lepšího“ náhradního tatínka nebo „lepší“ náhradní maminku. Jenže to je omyl.
Navzdory soudobému rozvolnění hranic rodiny platí pořád stejné univerzální vývojové pravidlo: dítě si svoji identitu odvozuje od vztahu se svými biologickými rodiči. Dítě může mít hezký vztah s novým partnerem nebo partnerkou svého rodiče, ale podstatné otázky po jeho původu půjdou vždycky za biologickými rodiči, prarodiči a vlastně celou genealogií, mezigeneračními rodovými kořeny.
Je to nedílná součást sebeobrazu dítěte, a když mu chybí „celá jedna půlka“, nezbývá mu nic jiného, než si dopomoci domněnkami složenými z různých střípků vytrhaných z kontextu. Takhle pošramocený obraz se pak určitým způsobem zapíše i do jeho vlastního sebeobrazu. O zmaru plynoucím ze ztráty jednoho z nejdůležitějších vztahů ani nemluvím.
Možnosti řešení
Situace, kterou popisujete, je v tomto kontextu situací patovou. Přemýšlíte, jestli být více důrazní a využít k tomu institucionální pomoc (soud), což vás na druhou stranu vede přirozeně ke strachu z vyhrocení vztahů. Kdyby se ale naplnil váš černý scénář a syn by se ještě více zatvrdil, co tím fakticky ztratíte, když už teď žádný kontakt není?
Navíc je možné jít cestou menšího odporu – domluvit si osobní schůzku se sociálním pracovníkem OSPODu, který má na starost vaši agendu, poradit se s ním, co by bylo možné pro kontakt se synem udělat, a podle toho se dále rozhodovat, zda konat a jak.
Je možné také počkat na „lepší“ věk. Zhruba od patnácti let sílí vlivem dospívání potřeba „nezávislého“ pohledu, kritičnost je mířena k OBĚMA rodičům, a to teoreticky hraje vašemu partnerovi „do karet“. Jako zásadní ale vidím navazování kontaktu se synem nezávisle na jeho matce. K tomu je potřeba chytit se něčeho, co může pomoci spojení obnovit.
Doporučuji využít například školu jako možný zdroj informací o synově (školním) životě. Kontakt může partner zkoušet přes telefon, sem tam mu napsat zprávu typu Jak se máš, jak dopadla ta matematická olympiáda, co ten referát a podobně, bez tlaku na osobní setkání. Nezávazně, trpělivě projevovat zájmem o synův život a podle vývoje kontakt posouvat („šlápnout na plyn“) nebo více vylaďovat („přeřadit rychlost“).
Tím dá partner synovi jasný signál o svém zájmu a zvyšuje pravděpodobnost, že trpělivost růže přinese, jak se říká. Nakonec je možné dělat toto všechno dohromady a naději na úspěch zvyšovat z více stran.
Proto vám všem přeji mnoho trpělivosti, dobrých rozhodnutí a šťastné okolnosti na cestě za lepšími zítřky!
Dana Kynclová
