Dobrý den,
s manželkou jsme spolu 15 let, máme pětiletou dceru. Náš vztah prošel velkým vývojem, hádkami, kompromisy atd., nikdy to nebylo stoprocentní. Začali jsme spolu chodit v 19 letech a jsme spolu dodnes.
Měl jsem i milenky z důvodu zdravotních potíží partnerky (nemohli jsme provozovat pohlavní styk), přesto jsme spolu zůstali a dodnes nevím, zda z pohodlnosti, ze zvyku nebo to prostě tak má být. Nikdy po ničem nepátrala, asi možná tušila, to nevím, ale nic jsme nikdy neřešili.
Osudové problémy nastaly před rokem, kdy došlo k úmrtí mých rodičů a mimo to se nám mělo narodit druhé dítě, skončilo to však potratem a další možnost už doktor naprosto vyloučil. Od té doby spolu špatně vycházíme a manželka se zamilovala do ženatého muže, se kterým měla cca šest měsíců poměr, než se vše provalilo. Prý tomu neuměla odolat, ani to ukončit.
Bohužel i přesto, že je pro mne sexuálně velice přitažlivá a máme skvělý sex, mám v sobě blok. Občas se mi hnusí, nechci se s ní líbat… Kdybychom neměli dceru, určitě bych odešel. Přemýšlím, zda vůbec spolu máme zůstat. Lze to vůbec překonat? Nevím, jak dál, mám ještě půl života před sebou a třeba by to s jiným partnerem bylo to pravé a já od začátku žiju v omylu…
Tomáš
Názor odborníka
Dobrý den, Tomáši,
váš příběh je velice emotivní a máte toho opravdu hodně za sebou. Jak píšete, prožili jste spolu za dobu vztahu tolik zátěžových situací, že by mnohé páry nepřekonaly zlomek toho, o čem píšete. I z tohoto důvodu by bylo možná vhodnější nejprve vyzkoušet změnit vztah zevnitř, než hledat jinde, jelikož jste toho spolu prožili opravdu hodně a máte i dítě.
Doporučoval bych tedy spíše nejprve každý sám či společně zkusit najít pozitivní aspekty a zdroje vašeho vztahu, a poté se pokusit vztah znovu vzkřísit. Určitě to jde. Pokud vám dvěma samotným to nepůjde, což je po těch všech záležitostech i délce vztahu možné, doporučil bych návštěvu odborníka.
Není mi jasné, jestli se vám manželka stále hnusí kvůli tomu vztahu se ženatým mužem – to je pak otázka pro vás, jestli jste hodnotově orientován tak, že se žádný paralelní kontakt nepromíjí, nebo vám to nejde, i když chcete (i vzhledem k tomu, že jste sám milenky měl).
Kombinace úmrtí rodičů a dítěte je obrovská zátěž a je otázkou, jak to máte oba zpracováno a zda to i nyní nezasahuje do vztahu. Po vyřešení je možné se o dítě pokusit znovu, i přes negativní prognózy. Samozřejmě nevím, k čemu všemu došlo a pokud je to již fyziologicky nemožné, tak to nepůjde, nicméně můžete situaci dalších dětí řešit i jinými způsoby, pokud oba budete chtít.
K plnému pochopení situace mi také chybí informace, zda vy i manželka jste již paralelní vztahy ukončili a oba chcete spolu dál být. Dále to, jestli váš výrok „nikdy to nebylo stoprocentní“ platí od úplného začátku vztahu, nebo až po nějaké době a krizích. To je poměrně důležité pro další rozhodování, zda vůbec stojí za to vztah napravovat, nebo, jak sám píšete, jít někam, kde to bude „to pravé“ od začátku.
Ať se rozhodnete jakkoli, přeji vám i manželce, ať tím projdete s co největší noblesou, což si po tom všem všichni (včetně dcery) zasloužíte.
Lukáš Dastlík
