Dobrý den,
jsem mladá, studuji VŠ. Chodila jsem půl roku s přítelem, byl mladší, ale ve všem jsme si rozuměli. Jezdili jsme na výlety, měli jsme se rádi, jeho přátelé mě měli také rádi. Z ničeho nic si našel jinou. Nic jsem netušila, nechápala jsem. Ale zvládla jsem to.
Byla jsem na sebe pyšná, že jsem se neponížila. Když mi to řekl, reagovala jsem tak, jak jsem chtěla, s hrdostí a bez prošení – i když to tak děsně bolelo. Srovnala jsem se s tím uvnitř díky přátelům a rodině.
Měsíc jsem ho neviděla, až teď. Byla jsem na akci, hrozně jsem se opila. Jinak nepiju. Jen vím, že jsem byla v klidu, i když jsem ho tam viděla. Nakonec se vzbudil vedle mě, byl hrozně milý a já nic nechápala. Nechápala jsem svoje chovaní. Hrozně jsem se zklamala a je mi z toho nechutně. Nevím, jak se s tím vypořádat. Říkal mi, že napíše, že jsem mu chyběla..
Jsou to čtyři dny a nic. Citím se jen hůř, já se k němu nechci vracet, jen chci odpustit sama sobě a vůbec to nejde. Navíc prý v tom baru na mě ti jeho kamarádi jen nadávali, že jsem úplně hloupá. Trápí mě, že to o mě říkají lidi, kteří mě vůbec neznají.
Nevím, jak se na sebe dívat, nejde to. Řeším právě teď ostatní lidi, protože já si sama už nevěřím. Ztratila jsem během večera všechno, co jsem k sobě cítila. A jaké jsem měla hodnoty.
Co s tím? Mám hodně špatné myšlenky. Občas myslím, že už takhle nemůžu a nemůžu ani nikam jít. Chci se tomu postavit, ale nejde mi to.
Nikola
Názor odborníka
Milá Nikolo,
po této události, kvůli které jste nám napsala, vám není lehko, ale chci vám nabídnout, čeho se můžete chytit, co vám pomůže se cítit lépe.
Soustřeďte se hlavně na vztahy, na kterých vám záleží. Píšete, že právě s pomocí přátel a rodiny jste překonala nedávný rozchod. A i pomoc blízkých se může minout, když její příjemce se z jakéhokoliv důvodu nevyužije, když nevidí, neslyší, nechce rozchod přijmout. Vy jste to zvládla výborně a právem na sebe můžete být pyšná. V neposlední řadě to je i vaše studium. Kromě řádného studia „studujete“ i školu života a tento zážitek zkuste uzavřít s tím, že takhle už příště ne.
Odnášíte si cennou zkušenost, že alkohol rozpouští naše zásady, mění naše názory a vnímání okolního světa. Připadá vám, že to, co jste si dlouho budovala, váš vztah k sobě sama, je pryč. Zkuste se na sebe podívat s pochopením, s nadhledem. Možná i ve vašem okolí najdete spřízněné duše, kterým se stalo něco podobného. Chápu (a určitě nejen já) vaše pocity, že se vám nechce mezi lidi.
Vidíte, že bez rozumu jsme velice citliví a náchylní k jednání, kterého bychom se nornálně nedopustili. Alkohol vyřazuje myšlení, posiluje sebevědomí, zesiluje emoce. I když jste rozchod ustála, ukázalo se, že nejste ledová královna.
Ke vztahu emocí a rozumu – musí být v rovnováze. Samotný rozum by z nás dělal chladné nechybující bytosti, bez rozumu budeme zase citlivci, kteří jsou zmítání náladami a emočními hnutími.
Prohrát bitvu neznamená přece prohrát válku, tedy zavrhnout se úplně. Přijměte se i v této chvíli. Zkuste se na sebe podívat v širší perspektivě, v retrospektivě před touto událostí. O co jste se mohla opřít? Zkuste si představit, že by se vám s tímto zážitkem svěřila kamarádka. Co byste jí poradila? Čím byste ji sama chtěla podpořit?
Pěkně i přesně formulujete, co vlastně chcete: odpustit si. Shoduji se vámi. Až se časem s tímto nepříjemným zážitkem srovnáte, už víte, na co si dát pozor.
Přeji vám, abyste se cítila lépe, ať už díky přátelům a těmto či jejich radám či už jen díky času, který od té události plyne. Pokud budete potřebovat, neváhejte zavolat na linku důvěry (např. Linka bezpečí) či se obrátit na psychologa (např. v poradně pro vysokoškoláky).
Přeji vám mnoho zdaru.
