Dobrý den,
ráda bych se vám svěřila s problémem, se kterým si celá rodina už dlouho láme hlavu. Naše babička má, asi jako každý starší člověk, pár problémů se zdravím (záněty, zuby, špatný jícen), ale nic zase až tak vážného. Ovšem tyhle zdravotní problémy způsobují, že vůbec nikam už hodně let nevychází (maximálně autem do obchodu nebo k lékaři).
Její spolužáci se občas někoho z rodiny zeptají, jestli vůbec ještě žije, že už ji neviděli spoustu let. A když je neustále zavřená doma, vyskytly se u ní samozřejmě psychické problémy, které se podepisují hlavně na dědovi. Zakazuje mu taky chodit pryč, občas to hraničí až s psychickou šikanou, občas ho uráží.
Příklad: měli jsme rodinnou oslavu, ona samozřejmě jít nechtěla, ale zakazovala to i dědovi, že tam na něho nikdo není zvědavý, protože mu smrdí z úst apod. Děda se přiznal, že má obavy, že mu přidala do jídla projímadlo, aby na oslavu jít nemohl. Měl týden před ní střevní obtíže a poté začaly ustávat.
Takže se bojíme nejen o její zdraví, ale i o dědovo, aby se nestalo něco horšího. Samozřejmě jí byla navrhnuta návštěva psychologa, ale razantně odmítá (nepřesvědčí ji nikdo). Přitom když ji navštívím, tak je usměvavá, vzpomíná na minulost, člověk by na ní nic nepoznal. Ale když je sama, tak si mluví sama pro sebe, prý i křičí a nadává (říkala teta, která šla kolem okna, zaslechla ji a viděla).
Předem děkuji za odpověď, jak a jestli jí vůbec můžeme nějak pomoci.
Martina
Názor odborníka
Dobrý den, Martino,
děkuji za váš dotaz, kde píšete o svých obavách o babiččino zdraví. Uvádíte, že babiččino chování se v posledních letech změnilo, vyhýbá se kontaktům s lidmi a novým situacím. To by nebylo v seniorském věku asi tak nic neobvyklého, za závažnější považuji vaši informaci, že babička do tohoto omezení začala zahrnovat i dědu, že už nastaly i situace, kdy máte obavy nejen o její zdraví, ale i o zdraví dědy. Navíc jste psala, že babička někdy mluví sama pro sebe, křičí a nadává. Pomoc nebo konzultaci u odborného lékaře odmítá.
Nemám mnoho informací, abych mohla posoudit závažnost jejího chování, ale musíme vzít v úvahu i možnost vzniku duševního onemocnění. Ve vyšším věku se může vyskytnout poměrně široké spektrum duševních poruch s výrazným podílem organických faktorů. Je možné, že se něco takového projevilo i u vaší babičky, v tom případě bych doporučovala tento problém konzultovat s odborným lékařem – psychiatrem.
Ptáte se, jestli můžete babičce pomoci a jak? Je těžké pomáhat, pokud si to nepřeje, není ochotna spolupracovat. Jeden z kroků, který můžete udělat, je to, že podrobněji zmapujete, co se vůbec děje. Promluvte si o tom s dědou, s babiččinou nejbližší rodinou. Zkuste dědovi navrhnout, aby zašel za praktickým lékařem nebo psychiatrem – samozřejmě, pokud to je ještě v dědečkových silách.
Zkuste přesně popsat, k jaké změně osobnosti u babičky v poslední době došlo. Sestavte obraz této změny, toho, co vás znepokojuje v jejím chování a jednání. Domluvte si konzultaci. Jenom na základě podrobnějších informací může lékař posoudit, jestli se jedná o psychickou poruchu, a poradit jak postupovat dál.
S pozdravem,
Hana Formánková
