Dobrý den.
4.7.2012 to budou 4 roky, kdy jsem přišla o čich. Jednalo se o alergickou reakci na aspartam, ale tenkrát jsem si myslela, že umírám. Asi po dvou týdnech strávených v jakémsi mrákotném nereálnu jsem zjistila, že sice žiju, ale nemám ani chuť, ani čich.
Pro tento vlastní zážitek o tom však nepíši. Zajímalo by mne, zda‑li někdo z ostatních byl něčím takovým postižen. Pokud ano, tak ho upřímně lituji a současně bych ráda znala jeho pocity a následné žití. Věděla jsem, že čich je důležitý. Ale do té doby jsem netušila, jak moc! Chuť se mi tenkrát po dvou týdnech vrátila, ale není to ono, neboť bez čichu není chuti. To vše by mne zas tak netrápilo, stávají se horší věci. A v současné době lze v naší společnosti bez čichu docela obstojně přežít.
Ovšem nejhorší na tom všem byla skutečnost, že jsem přišla o paměť. Připadala jsem si, jako bych byla zavřená v nějaké skleněné láhvi, kterou prochází zvuk i obraz, ale přitom všem já jsem úplně někde jinde. Nevěděla jsem, o čem ti ostatní mluví, nevěděla, na co vzpomínají. Mé vlastní vzpomínky se změnily v lexikon.
Ano, věděla jsem, že jsem se ve čtyřech letech topila, ale už jsem si nedokázala vybavit tu kalnou zelenou vodu a křupající sníh, po které jsme s bratrem šli, když mě z toho rybníku vytáhli. O tyto vzpomínky jsem přišla. Přišla jsem o vůni jara, pach tlejícího listí a mrazivost lednového sněhu. Jak mě popuzovali lidé, kteří říkali, že někdy je lepší necítit. Ano, to je fakt, i když je to nebezpečné, čich nás varuje.
Manželské důvěrnosti se staly manželskou povinností. Stačilo zavřít oči a v náručí jsem mohla mít jakékoliv tělo. Je to děsivé. Protože jsem se s tím, co se mně přihodilo, nikdy netajila, zjistila jsem, že nejsem jediná. Je nás hodně. A tak by mě opravdu zajímalo, jak se s takovou nehodou či postižením vyrovnávají ostatní. Já se s tím pořád ještě nesrovnala, i když se mi čich z větší části vrátil, ale pořád to není ono.
Děkuji
Vilma
Názor odborníka
Vážená a milá paní Vilmo,
především přijměte můj obdiv nad tím, jak zvládáte těžký problém vyvolaný ztrátou velice významného (lidmi však podceňovaného) smyslu, a také moje ujištění, že vaše situace není zdaleka beznadějná. Přestože popsané postižení není běžné, nejste úplně sama a proto medicína hledá řešení. Ale jsou tu i optimistické poznatky z fyziologie nervového systému.
Ještě nedávno se věřilo, že mozek má při narození určitý počet buněk, které během života jen a jen odumírají a nové, že nerostou. A také že v mozku jsou určitá centra, která jsou specifická pro některé činnosti a když dojde k jejich zničení, že už je nelze nijak obnovit. Poslední desetiletí však ukazují, že tohle není pravda a že existuje „porodnice“ nových buněk (je jí struktura zvaná hipokampus), odkud tyto buňky vycestovávají tam, kde je jich zapotřebí, ve vašem případě tedy do oblasti čichového mozku, jehož „výhonky“ čichová vlákna jsou. Trvá jim to ale nějakou dobu a některé studie popisují zlepšení například až po 74 měsících. Také některé oblasti mozku jsou schopné převzít funkce, na které nebyly původně ani vytvořeny, ani trénovány. Tyto schopnosti jsou označovány jako neuroplasticita.
U zrodu objevů o neuroplasticitě stál původem mexický lékař a také správný „rapl“ a bořitel mýtů, Paul Bach y Rita (1934–2006). K této myšlence přivedla renesančně rozevlátého badatele klinická zkušenost ve vlastní rodině z roku 1959. Jeho otec Pedro, katalánský básník a literární vědec, utrpěl ve svých 65 letech rozsáhlou cévní mozkovou příhodu, po níž přetrvávala pravostranná paréza, byl nepohyblivý a afatický (=nemohl mluvit). Ošetřující lékaři mu nedávali naději a doporučili umístění v ústavu s ošetřovatelskou péčí. Paulův bratr George, tehdy student medicíny, si ale vzal otce domů do Mexika. Ani zde však nevedla standardní čtyřtýdenní rehabilitace ke zlepšení.
George – bohudík – o rehabilitaci nevěděl zhola nic a doma se svým otcem začal cvičit jako s malým dítětem. Nutil ho, k velkému pohoršení sousedů, lézt po zemi. Zanedlouho se pacient dostal na kolena, pak na všechny čtyři. Začal si hrát s mířem, rozcvičovat ochrnutou ruku, sbírat drobné předměty a po několika měsících se dostal k prvním krokům. Po čase začal psát na stroji, nejprve jedním prstem s podporou druhé ruky, posléze plynuleji a vracela se také řeč. Po roce byl plně rehabilitován a dva roky poté se vrátil vyučovat na svou střední školu. Oženil se a se svou manželkou se pilně věnoval turistice. Ve svých 72 letech se vydal v Kolumbii do hor. Ve výšce 2700 metrů dostal srdeční záchvat, kterému podlehl.
Jestli byl úspěch rehabilitace tak velkého postižení překvapením, ještě větší údiv vyvolal pitevní nález na mozku. Rozsáhlá poškození po cévní příhodě se nikdy nezhojila, kromě defektů v kůře byla zjištěna také rozsáhlá destrukce mozkového kmene a jen asi tři procenta vláken spojujících mozek s míchou zůstala netknuta a schopná převádět vzruchy z mozku do míchy. Pro klinický zázrak bylo jen jediné vysvětlení: mozek se musel kompletně reorganizovat a obnovené funkce vycházely ze zcela jiných struktur než z původních. Tak se začala psát nová kapitola neurofyziologie. Tolik z historie.
Nicméně především je nutné říci, že primárně váš problém patří do kompetence otorinolaryngologů, tedy odborníků na nemoci ušní, krční a nosní, kam bych vám doporučoval se obrátit. Ti už mají k dispoztici několik postupů, které se jeví jako účinné. Jsou to jednak některé léky, které napomáhají růstu nových buněk, někteří odborníci doporučují chirurgické řešení a úspěchy jsou popisovány po metodě nazvané NAIM (Nasal Airflow‑Inducing Maneuver = nosní manévr vyvolávající proud vzduchu), kterou můžete – než najdete kvalifikovanou pomoc – začít cvičit sama.
Cvičení spočívá ve vyvolání podtlaku v ústní dutině a nosohltanu, a to tak, že se při sevřených rtech posune směrem dolů dolní čelist a tím také spodek dutiny ústní, jazyk i část měkkého patra. Je to pohyb jako při zívání jen s tím rozdílem, že rty jsou stisknuté.
Na internetu je o vaší problematice stránka: http://www.cich.cz/priciny a také adresa pardubické nemocnice: Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku – Pardubická krajská nemocnice, Kyjevská 44.
e‑mail: jan_vodicka@hotmail.com
Využívejte celý web.
PředplatnéTam bych určitě začal s hledáním odborné pomoci.
Přeji vám brzké nalezení účinného řešení, návrat čichu v plném rozsahu a potěšení ze života. A moc vám držím palce. Věřte, že se vše v dobré obrátí. Když o následcích ztráty tohoto elementárního smyslu říkám svým posluchačům, dívají se nevěřícně. Stačí ale, aby si zastrčili gumové kolíčky do nosu a nerozeznají jablko od cibule. A to netuší, co to znamená, být v tomto ochuzení uvězněný dlouhodobě.
Radkin Honzák
