K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Zvláštní chování partnerčiných dětí: Otevřeně si s nimi promluvte.

14. 1. 2015

Dobrý den, 

mám dva roky přítelkyni, která má pětiletou dceru a osmiletého syna. Přítelkyně zůstala sama, protože otec jejích dětí si našel novou partnerku a požádal ji, aby se s dětmi odstěhovala. Sama s dětmi už žije čtyři roky. Je schopná se o ně dobře postarat, děti mají se svým otcem dobrý vztah. 

Obě děti už uměly spát samy, ale asi půl roku po tom, co mě přítelkyně s dětmi seznámila, začaly v noci chodit za námi, respektive za mojí přítelkyní (jejich maminkou). Obě děti mě mají rády a vycházíme snad dobře – potvrzuje mi to přítelkyně a děti o mně prý dobře mluví i před svým otcem. 

Je v pořádku, že děti začaly chodit spát za maminkou, když už byly schopné spát samy v pokojíčku? Měla by přítelkyně tuto situaci nějak řešit? Může mít spaní s maminkou na děti nějaký negativní vliv do budoucna? 

Navíc se u obou dětí vyskytují dvě zvláštnosti – pětiletá dcera se ještě dožaduje prsu, i když přítelkyně už nekojí, a osmiletý syn chodí po bytě s oděvem své matky (většinou noční košile), který „dudlá“ v puse, a taky s ním usíná. Pokud toto šidítko/fetiš nemá k dispozici, vydává „klapavé“ zvuky (tuším, že jazykem napodobuje sání prsu). Je to v pořádku? Taky se docela často v noci počůrává. 

Přítelkyně obě děti miluje, věnuje se jim intenzivně, obě děti prospívají ve školce i ve škole (jsou oblíbení, mají dobré výsledky, vyučující je chválí). Proč tedy mají takové projevy? Předem děkuji za odpověď.

Petr

Názor odborníka


Vážený pane Petře,

naprosto hladké začlenění nového partnera do rodiny je dle mých zkušeností spíše výjimkou. Děti, i když vás mají rády a vztah s vámi jim může být i velkým přínosem, přece jen s vámi přišly o „kus mámy“ – o část její pozornosti. A to je znejišťující, vždyť máma pro ně představuje největší bezpečí, je jedinou osobou, jež je s nimi od prvopočátku jejich života, vždy tu pro ně byla a nikdy je neopustila. A tak se – jak jen umí – snaží si místo u maminky i fyzicky podržet. Změny v chování, které popisujete, se v takové situaci stávají poměrně běžně, i když spíše u dětí mladších, než jsou děti vaší přítelkyně.

Zastavím se nyní podrobněji u každého ze symptomů.

Noční návštěvy

Negativní vliv na děti spaní s maminkou nemá, a nejspíš by samo odeznělo, i pokud byste to nechali zcela na nich. Na druhou stranu ovšem i vy máte svá práva, a pokud vám děti v ložnici vadí, je to důvod pro změnu.

Dožadování se prsu

Předpokládám, že vaše přítelkyně již dceři vícekrát zopakovala něco ve smyslu: „mléko od mámy je pro miminka. Ty už dávno miminko nejsi.“ A to, zdá se, nepomohlo. Může i rozhodně prohlásit, že to již nechce poslouchat, a další dožadování se prostě ignorovat. Děti na to často slyší a s problémovým chováním přestanou. Existuje však určité riziko, že si v takovém případě původní problém najde jiný ventil, neboť jsme odstranili pouze symptom.

Lepší zkušenosti mám s otevřeným dialogem s dítětem: vaše přítelkyně se dcery může docela obyčejně zeptat, proč to dělá a co by jí pomohlo s tím přestat. Některé děti jsou již v pěti letech schopny náhledu na své chování. Rodiče bývají často pozitivně překvapeni, že děti samy, takto dotázány, najdou řešení.

„Dudlání“ matčiných oděvů

Na místě vaší přítelkyně bych synovi nejspíš sdělila, že takové chování neodpovídá jeho věku a že mi vadí (tedy pokud jí to vadí). Je též možné mu to s odůvodněním zakázat (zvlášť pokud tím oděvy ničí), případně mu na přechodnou dobu věnovat třeba nějakou vyřazenou košili. Klapavé zvuky bych nějakou dobu ignorovala, a pokud by nemizely, ptala bych se opět jeho, co by mu pomohlo s tím přestat.

Noční pomočování

Osmileté dítě by již mělo být dost zralé na to, aby se v noci vzbudilo a samo se zašlo vyčůrat, i když se večer hodně napilo. Když tomu tak není, může jít o fyzický problém, který by měl řešit lékař. Nebo pomočování ukazuje na problémy psychického rázu: potřeba pozornosti nebo různé strachy, pro něž se dítě bojí jít na záchod. Někdy pomůže promluva s dítětem či malá změna – např. nočník u postele. Pokud se problém nedaří řešit, bývá standardním postupem návštěva lékaře, který, neshledá-li fyzický problém, doporučí návštěvu dětského psychologa. 

Přeji vám spokojené soužití a věřím, že „zvláštnosti“ dětí časem vymizí. To nejdůležitější pro to již děláte: píšete, že vaše přítelkyně děti miluje a intenzivně se jim věnuje. A věřte, že i všechny projevy vaší lásky, péče a zájmu jsou dětem ku prospěchu a pomáhají jim budovat pocit bezpečí s vámi, ve vašem společném domově.

Pavla Koucká

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.