Protivné zvuky

„Odmalička mi vadila spousta zvuků – hukot, pískání, hlasitá hudba, ale také lidské zvuky jako žvýkání, mlaskání, funění či posmrkování,“ napsala nám do redakce čtenářka Marie. „Doháněly mě k šílenství, musela jsem si působit fyzickou bolest, abych to vydržela. Rodina totiž neměla pochopení, a tak jsem musela dojíst společný oběd, zatímco jsem jednou rukou držela lžíci a nehty od druhé ruky jsem si vrývala do břicha nebo do stehna pod stolem. Později jsem se z těchto situací naučila vymlouvat, utíkat, dokonce jsem si začala potajmu nandávat špunty do uší. Nyní se však přidal i hluboký dunivě hučivý zvuk, který ke mně proniká obzvláště tam, kde ostatní vnímají absolutní ticho. Monotónní hukot, který jako by mi svíral hlavu do kleští. Problém se prohloubil, když jsme s přítelem koupili domek na polosamotě. Doufala jsem, že tady najdu klid, ale opak je pravdou. Hukot mě připravuje o rozum, paralyzuje mě. Jsem schopná fungovat, jen když ho přehluším hlasitou hluboko znějící ambientní hudbou nebo třeba větrákem. Poslední roky je pro mě velmi těžké fungovat obecně. Zkoušela jsem meditaci, jógu…, ale jen jsem si při vykonávání cviků připadala absurdně a znuděně (skupinové lekce nezvládám skrze hromadné nádechy a výdechy). Pomáhají občasné procházky se psem rodičů. Co mohu dělat pro zlepšení situace?“