Rodiče dívek se podle statistik rozvádějí častěji. Namíchat rozumné vysvětlení je však doslova alchymie.
Profesor ekonomie Steven E. Landsburg před sedmi lety důkladně shrnul statistiky rozvodovosti z různých zemí: rodiče holčičky se v USA rozvedou s pravděpodobností o pět procent vyšší než rodiče kluka. U rodičů tří dcer je pravděpodobnost už o deset procent vyšší než u rodičů, kteří počali tři syny.
Vzestupná tendence národních statistik vrcholí ve Vietnamu, kde se rodiče dívek rozvádějí dokonce o čtvrtinu častěji. A vysvětlení?
Landsburg, resp. citovaná studie Dahla a Morettiho, nám nabízejí dvě: Buď mají chlapci tak blahodárný vliv na partnerství svých rodičů, nebo svým chováním naopak umocňují hrůzy rozvodu.
Všichni chtějí syna
Landsburg sází na první vysvětlení. Páry totiž podle něj upřednostňují syny před dcerami. Tomu by nasvědčovala další statistika, podle níž se svobodné matky synů vdají s větší pravděpodobností než svobodné matky dcer.
Jinou vyčíslenou pravdou je, že rodiče dcer si častěji pořizují další dítě. Ze všech „důkazů“ svědčících o popularitě synů je ale nejsilnější ten, že rodiče, kteří čekají narození chlapce, uzavřou manželství mnohem pravděpodobněji než rodiče očekávající dceru. A to všechno, podle Landsburga, platí opět univerzálně napříč světadíly.
Landsburgův text vyvolal pořádný humbuk. Schránku mu zaplavily desítky nesouhlasných mejlů. Kritikové zpochybňovali například kauzalitu vztahu pohlaví dítěte a rozvodovosti (tedy že dívky nutně nemusejí rozvody způsobovat) nebo spolehlivost údajů ze statistik.
Nemůže se jednat jednoduše o náhodu? A proč se lidí přímo nezeptat, proč se rozvádějí? Ekonom Landsburg se rozhodl zareagovat na otázky v jednom ze svých sloupků. Poučuje nás v něm o statistických zákonitostech a všechny pochybnosti o spolehlivosti čísel vyvrací.
Lidí se podle něj nemůžeme zeptat, proč se rozvádějí, protože jich je zkrátka moc. A kdybychom se zeptali tří tisícovek párů místo tří milionů, statistika by pak průkazná rozhodně nebyla. K tomu mohu jenom dodat, že i kdyby dívky byly příčinou častějších rozvodů, málokterý rodič by si to zřejmě přiznal – a přiznat to veřejně je ještě složitější.
Přejí si tedy všichni chlapce? A jsou synové lékem na rozpadající se vztah?
Kdepak. Dívky léčí splín
Anita Kellyová je jedním z odborníků blogujících na stránkách Psychology Today. Přečetla si Landsburgův článek a s odstupem sedmi let se jala vysvětlovat statistiky po svém. Přináší do diskuse fakta, která s Landsburgovými závěry slušně zamávají.
Téměř tři čtvrtiny amerických rozvodů totiž podle ní probíhají z iniciativy ženy. Celá otázka se tím mění: Neptejme se, proč zůstávají rodiče chlapců spolu, ale proč se matky dcer častěji rozvádějí, říká Kellyová.
Důvodů podpořených odbornou literaturou najde blogerka hned několik. Dospělý syn práci přidělává, zatímco dospělá dcera v domácnosti pomáhá. Mladé dámy dokáží svým matkám poskytnout intenzivnější podporu než chlapci. A nakonec, významnou část lidské motivace představuje touha nebýt sám.
Využívejte celý web.
Předplatné
Kellyová tak dospívá k opačnému závěru. Chlapci nepřinášejí úlevu, naopak: americké matky dívek se rozvádějí, protože jim jejich dcery nepřidělávají práci, poskytují jim oporu a navíc se s nimi necítí tak osamělé. Manžela zkrátka matky dcer potřebují méně než matky synů.
Jde vám z toho hlava kolem? Mně taky. Ale taková je věda. Nestačí nám fakta, ať už jde o snadno pozorovatelné jevy, čísla ze sčítání lidu nebo svědecké výpovědi. Faktům musíme připsat význam, zasadit je do kontextu, podat vysvětlení. A tady začíná být věda kreativní, ale také zatížená předsudky.
Autora prvního článku ani nenapadlo, že by mohl být rozvod vnímán pozitivně a že by měl hypotézy vysvětlující předložené statistiky stavět spíše kolem vlivu dcer, než kolem vlivu synů. Autorka druhého článku zase přináší nová fakta, ale nenechává „své“ studie komunikovat se studiemi, jejichž výsledky by mohly stereotypy kolem pomoci dcer v domácnosti nebo zaručené větší citlivosti dívek zpochybňovat.
Fakta jsou nuda, ale zkrotit je a svá stanoviska si obhájit – to je úkol hodný mistra.
