Mám dvě malé děti. A už od samého začátku je pro mě z nějakého důvodu těžké smířit se s rolí matky na mateřské. Pořád se mi vtírá pocit, že to je něco míň než být úspěšnou manažerkou a budovat nějakou firmu. A taky že k sebenaplnění potřebuju právě to, co mi teď chybí. A mám JENOM ty děti.

Pořád mám pocit, že projevit svoje schopnosti v organizaci dětí a domácnosti je méně než dělat totéž v organizaci podřízených a kanceláře. Možná proto, že když organizujete lidi a kancelář, spousta lidí vás ocení. Vidíte spokojené podřízené, fungující firmu, váš šéf je spokojený a chválí vás…

Nikdy jsem nepodnikala, takže nevím, jaké to je nemít šéfa – nemít někoho, kdo vás rozvíjí, vede a motivuje. A ocení. Možná je mateřství v tomhle víc podobné podnikání, vedení vlastní firmy. Až na to, že negeneruje finance. A možná i proto je v mateřství o tolik těžší poznat, jestli jste v tom úspěšná, či nikoli.

Seš dobrá!

Možná je to tím, že já osobně potřebuji „šéfa“: někoho, kdo by mi radil, kdo by mě posouval, od koho bych se učila jak být dobrou… třeba matkou. A možná by tuhle „funkci“ měla zastávat moje vlastní matka. Až teda na to, že toho ona nebyla nikdy schopna. A stejně už nežije.

Možná se jenom potřebuji naučit, jak se rozvíjet a ocenit sama.

Možná ty moje pocity pramení z toho, že je mateřství celkově vnímané jako něco a priori omezujícího až obtěžujícího – něco, co je třeba přečkat.

Možná je to i v tom, že matce nikdo nedává explicitní zpětnou vazbu, jestli je úspěšná a dělá to dobře. To vlastně poznáte, až když jsou děti dospělé.

V práci za vámi zůstávají hmatatelné stopy. Jak se ale hodnotí úspěch v mateřství?

Proč je „kariéra“ víc naplňující než mateřství? Úspěch v zaměstnání se měří dobře: výší platu, služebním autem, benefity, odměnami, dobrými vztahy na pracovišti. Zůstávají hmatatelné stopy úspěchu ve formě proběhlých akcí, zavedených produktů, vytvořených obsahů… Jak se ale hodnotí úspěch v mateřství?

Všímám si, že za úspěšnou ženu na mateřské se považují hlavně ženy, které v této době prokážou úspěch v jiné oblasti, než je mateřství. A co víc – mateřství navzdory! To je vlastně důležité měřítko celého úspěchu.

Proč se nikdo (zobecňuji do průměru, jistě se najdou i jedinci, které to naplňuje) necítí být naplněný a dostatečně rozvíjený mateřstvím a péči o rodinu?

Jako by každý potřeboval objektivní měřítka, aby mohl zhodnotit svůj úspěch nebo neúspěch. Měřítka, která dává společnost. Někdo z vnějšku. Hodnotí se peníze, sláva, věhlas… Ale už se nehodnotí, jak vychovává své děti. Maximálně se řekne „a zvládá i svou rodinu a děti“.

Banda ignorantů

Možná mě práce naplňuje proto, že to je něco, co mám pod kontrolou a co můžu ovlivnit. A řídit domácnost?

Děti během několika vteřin zmaří každý úklid a pokus o vytvoření útulného hnízda nebo svým vzteklým záchvatem zničí bezvadně naplánovaný program na rodinnou sobotu. Svými nedokonalými motorickými schopnostmi vás nutí uklízet pořád dokola nepořádek, který byste sami za sebe uklízeli tak maximálně dvakrát do roka.

Tahle frustrace je stejná jako vést bandu ignorantních a sabotujících zaměstnanců s naprostým nezájmem o další fungování firmy, natož její rozvoj. A nesmíte je propustit.

Je to motivující? Je to něco, v čem byste chtěli dobrovolně setrvávat? A jak byste se cítili, kdyby vám ještě vaši kolegové říkali, že nechápou, proč si stěžujete, proč se s tím prostě nemůžete smířit a naučit se s tím žít. A být šťastní! Vy si to máte ještě užívat! To štěstí z vás musí přímo zářit!

Možná proto se nemůžu smířit s rolí matky na mateřský. Protože potřebuju mít aspoň na chvíli pocit, že můžu fungovat a prachsprostě být v prostředí, které má řád, kde můžu mít věci pod kontrolou, vidět výsledek a sklidit za to ocenění.

Anebo nad tím prostě jenom moc přemýšlím.

Kristýna, čtenářka Psychologie.cz

Chcete se i vy podělit o své myšlenky nebo příběh formou článku? Napište nám na mail redakce@psychologie.cz