Pravidelně si dělám v srpnu pracovní týden na horách. Pomáhá mi to být v kontaktu se sebou, hledat inspiraci, otevírat se novému, nechávat doznívat staré. Tak si jen tak jdu, mimo vyšlapané cesty, všimnu si posedu a říkám si, že fotka se mi bude hodit k různým textům. Přiblížím se a zjišťuju, že posed nemá střechu. V kontextu událostí posledních dní mi hlavou okamžitě bleskne: Nadhled není zadarmo. Nahoře vidíte víc, ale může na vás i dost pršet. Propojil se mi obraz s aktuálními pocity. Udržet nadhled a zvolit dospělou reakci na zcela nepochopitelné situace je někdy těžké – zrovna tím v různých kontextech procházím. Začala jsem se víc zamýšlet, co vlastně pomáhá. Hlavně v situacích, kdy není třeba reagovat hned, například u nepříjemných e-mailů.