Kde se v nás bere potřeba upozadit sebe a namísto toho plnit představy druhých – ať už blízkých, nebo společnosti? Čím to, že najednou je pro nás cennější naplnit očekávání a přání svých rodičů, manžela, kamarádek, dětí, než se na chvíli zastavit a poslechnout svůj vnitřní hlas? Čím to, že jsme spokojení sami se sebou, až když nás druzí pochválí nebo ocení, jak jsme výkonní, šikovní, pracovití, vysportovaní a třeba se i podiví: „Já nechápu, kdy to všechno stíháš.“ Podvědomě ale víme, že už dávno něco podstatného nestíháme. Zastavit se, nadechnout se, uvědomit si sebe a své tělo a odpočinout si.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné
Už máte předplatné?
Přihlaste se.
