Úvod do psychologie štěstí

Otázku, co je to štěstí a jak ho dosáhnout, řeší lidstvo tisíce let. Aristoteles prohlašoval, že hledání štěstí má být hlavním cílem našeho života. Štěstí však bylo vždy spíše doménou filozofů, básníků či spirituálních učitelů. Pro psychologii jako vědu bylo štěstí dlouho odstrkovanou Popelkou.

Většina pozornosti psychologů naprosto pochopitelně směřovala k hledání cest, jak zmírnit či odstranit duševní utrpení. Štěstí však není totéž jako absence utrpení. Pokud se vám někoho podaří dostat z těžké deprese či neurózy, neznamená to, že před sebou máte šťastného člověka. Často je výsledkem někdo, kdo sice netrpí, ale ani nejásá, někdo žijící v emoční šedi.

Větší popularitu získalo štěstí mezi psychologickými výzkumníky a akademiky až se vznikem hnutí pozitivní psychologie na přelomu našeho tisíciletí. Výsledky dosavadních výzkumů přinášejí inspirativní výsledky. Štěstí nevede pouze k tomu, že se cítíte lépe, ale má prokazatelně pozitivní vliv na vaši rodinu, práci, kreativitu, energii, imunitní systém, zdraví a dokonce i délku života.

Na štěstí se můžeme dívat jako na schopnost prožívat tady a teď pozitivní emoce, ale také ho můžeme vnímat jako celkovou subjektivní spokojenost s naší životní situací.

Usilování o štěstí je seriózní, legitimní cíl, který se vyplatí sledovat. Je sice pravda, že podle amerického komika Woodyho Allena jsou šťastní lidé mělcí a prázdní a nemají žádné nápady a nic zajímavého neříkají, ale většina z nás to ráda za trochu štěstí obětuje.

Psychologie štěstí hledá odpovědi na následující otázky:

• Co je štěstí a jak ho můžeme měřit?
• Jaké faktory ovlivňují štěstí?
• A především: Můžeme lidi naučit, aby byli více šťastní?

Hned na první otázku Co je to štěstí? budeme na poli psychologie jen těžko hledat zcela jasnou a jednoznačnou odpověď. Zatímco básník Adolf Heyduk si mohl odpovědět, že je to muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá, psychologové se snaží přijít s co nejpřesnějšími koncepty. Na štěstí se můžeme dívat z více pohledů. Na otázky Cítíš se teď šťastně? a Žiješ šťastný život? můžeme od jedné osoby dostat ve stejnou chvíli dvě zcela rozdílné odpovědi. Na štěstí se můžeme dívat jako na schopnost prožívat tady a teď pozitivní emoce, ale také ho můžeme vnímat jako celkovou subjektivní spokojenost s naší životní situací.

Hledání správné definice štěstí se usilovně věnoval také jeden ze zakladatelů pozitivní psychologie, profesor Martin Seligman. I když svoji první knihu na toto téma nazval Opravdové štěstí, v současné době se od slova štěstí distancuje a uvádí pro to několik dobrých důvodů. Podle něj je slovo štěstí nadměrně užívané a nemá žádný konkrétní význam, je měřeno subjektivně a navíc evokuje rozesmáté tváře a hédonismus.

Seligman proto raději používá termíny jako osobní pohoda (well-being) či rozkvétání (flourishing), které čeští psychologové naprosto nepoeticky překládají termínem optimální prospívání.

1. – 4. srpna 2019

Pohybový a relaxační seminář

Jan Smetánka

Rovnice štěstí

Jaké jsou faktory, které ovlivňují, že se cítíte šťastni? Martin Seligman nabízí následující rovnici štěstí:

• Subjektivní pocit štěstí = geny + okolnosti + naše vůle.

Pojďme se blíže podívat na jednotlivé proměnné v rovnici štěstí. Ukazuje se, že to, zda, se v našem životě budeme cítit více šťastni, zda budeme optimisté a nakolik dokážeme prožívat pozitivní emoce, záleží z velké části na našem štěstí v genové loterii. Psychologové v současné době odhadují, že zhruba 50 procent naší výbavy být šťastni máme dáno geneticky, zdědili jsme ji po svých předcích. Zda toto zprávu budete interpretovat jako dobrou, nebo jako špatnou, může záležet právě na vašem primárním genovém nastavení.

Genové dispozice mají na subjektivní pocit štěstí větší vliv než vnější okolnosti, jako je například společenský status, příjem, dosažené vzdělání či manželství.

Jak se k těmto závěrům došlo? V této souvislosti se často cituje tzv. minnesotský výzkum dvojčat, který se snaží dát odpověď na otázku, nakolik nás ovlivňují naše geny a nakolik má na nás vliv výchova či životní okolnosti. Experimentálně můžeme toto důležitou otázku, nakolik je náš život rozhodnut již při početí, rozlousknut pouze stěží. Naštěstí nám příroda sama připravila biologickou laboratoř.

Jednovaječná dvojčata nám dávají možnost porovnávat životy a vlastnosti lidí se stejnou genovou výbavou. Pak můžeme porovnávat, nakolik se v různých parametrech od sebe liší dvojčata, která vyrůstala společně (a působily na ně tedy podobné faktory) od dvojčat, která byla v raném dětství oddělena a vyrůstala zvlášť. A pro další srovnání můžeme použít dvojvaječná dvojčata, která se liší stejnými geny, ale působily na ně podobné faktory. To ostatní už je jen statistika.

Výzkumu dvojčat se od jeho počátku v roce 1987, kdy byl na minnesotské universitě spuštěn první výzkumný projekt, zúčastnilo téměř deset tisíc dvojčat. Na jeho základě můžeme například usuzovat na významný vliv dědičnosti na inteligenci či rozvoj schizofrenie. David Lykken se ve svém výzkumu zaměřil na vztah dědičnosti a štěstí. Jednoznačně zjistil, že genové dispozice mají na subjektivní pocit štěstí větší vliv než vnější okolnosti, jako je například společenský status, příjem, dosažené vzdělání či manželství. V současné době se váha vlivu genů na štěstí odhaduje na 50 %.

Vědecké návody na štěstí

Naštěstí to u naší genetické výbavy sice začíná, ale nekončí. Překvapivě pouze deset procent závisí na vnějších okolnostech, jako je naše finanční situace, místo kde žijeme, partnerské vztahy a také náš zdravotní stav. Podle Sonyi Lubomirsky tedy klíč k našemu štěstí neleží ve změně našeho genetického uspořádání (což je prozatím nemožné) ani ve změně našich životních okolností (například bohatství, krása či lepší kolegové), ale změně naše záměrného každodenního chování.

Psychologové, kteří se věnují psychologii štěstí, zkoumají způsoby, jakými bychom mohli trvale zvýšit a udržet nás pocit osobní pohody. K tomu slouží jednoduché strategie, navržené tak, aby zrcadlily myšlení a chování přirozeně šťastných lidí. Mohli bychom je přirovnat k fyzickému cvičení, které slouží k tomu, abychom dostali do kondice naše tělo. Tzv. pozitivní intervence zlepšují naší kondici k prožívání štěstí a zmírňuji symptomy deprese.

Abychom mohli vést plný a naplňující život, šťastný život, nesmíme se bát zažívat zkušenosti celé škály lidských emocí.

Tyto strategie nevyžadují žádné velké změny v naší životní situaci a mohou být používány bez ohledu na naší genetickou výbavu (podrobně se pozitivním intervencím budeme věnovat v další části seriálu).

Izraelský psycholog Tal Ben Shahar, autor knih o štěstí, upozorňuje na nedorozumění, které vzniká při našem usilování o štěstí. Často předpokládáme, že šťastný život se skládá ze série nekonečného proudu pozitivních emocí a že pokud někdo zažívá závist, vztek, zklamání nebo smutek, strach či úzkost, tak není ve skutečnosti šťastný.

Ale ve skutečnosti jediní lidé, kteří nepociťují tyto negativní emoce, jsou lidé, kteří jsou psychopati nebo jsou mrtví. Občasné zažívání těchto negativních emocí je ve skutečnosti dobré znamení. Znamení, že nejsme velice pravděpodobně psychopaty a znamení, že jsme na živu, říká Tal Ben Shahar.

Paradoxně, pokud si nedovolíme prožívat bolestné emoce, omezujeme tím svou kapacitu prožívat štěstí. Všechny emoce proudí stejným emocionálním potrubím, takže pokud blokujeme negativní emoce, nepřímo si blokujeme také emoce pozitivní. A negativní emoce se pouze zvětšují a zintenzivňují, když nejsou uvolněny. Pokud se nakonec proderou ven, a to se nějakým způsobem nakonec stane, zcela nás potom přemohou.

Bolestivé emoce jsou nevyhnutelnou částí zkušenosti býti člověkem a proto, pokud je odmítáme, odmítáme také část naší lidskosti. Abychom mohli vést plný a naplňující život, šťastný život, nesmíme se bát zažívat zkušenosti celé škály lidských emocí. Jinými slovy, podle Tala Ben Shahara, potřebujeme si dát povolení býti člověkem.