Vánoce v hlavě

Chtěla bych Vánoce jako z Ladových obrázků. Nebo aspoň takové, jako když jsem byla malá, řekla mi kamarádka a uronila slzu. Vůbec se netěším na Vánoce, přímo se děsím, co se zase stane, řekla mi klientka. Pohled se jí zamlžil…

Stres, nákupní šílenství, půjčky, splátky, místo dopisů Ježíškovi seznamy předmětů z televizní reklamy. Nakonec je napečeno, uklizeno. Nastává Štědrý večer. Aspoň teď by mělo několikatýdenní běsnění ustoupit klidu a pohodě. Stromek, dárky a rodina by mohly být připomínkou našeho dětství, aspoň na chvilku by z toho večera mohl být svátek. Jenže…

Příběhy, jež jsem vyslechla v době předvánoční, svědčí o tom, že už dopředu prožíváme stres. A to, s čím lidé přicházejí po svátcích, jen dokazuje, že se pohoda do mnoha domácností a duší opravdu nedostavila.

Strašné věci

Jak tedy přežít Vánoce a zbytečně si je nekazit? Noviny a magazíny jsou už pár týdnů plné zaručených rad a tipů. Já bych se ale ráda zastavila u konkrétních témat, s nimiž přicházejí mé klientky. Mají totiž hodně společného.

Velmi často se objevuje věta: „Všechno jsem připravila, tak jsem se snažila, a nakonec to dopadlo strašně.“ Strašně se dá přeložit „jinak než jsem chtěla“. 

Co patří mezi obvyklé strašné věci? Rozzářené dětské oči nejsou dostatečně rozzářené. Puberťák vyjádří zklamání, že chtěl něco jiného. Manžel se tváří nanicovatě, ale s kamarádem se chechtá do telefonu. Dcera nechce zazpívat koledu. Matka vytahuje léty ohlazené vzpomínky, jak Vánoce v jejím podání byly jen radost a smích. Nikdo nic neocení.

Společný jmenovatel: zklamané očekávání. Co s tím? Neočekávejte zázraky. Čím barevnější a harmoničtější obrázek si pro Vánoce nachystáme, tím obtížněji se budeme smiřovat s realitou.

25. – 28. září 2020

Praktická emoční inteligence (seminář)

Jan Vojtko

Nejsme totiž schopné zařídit, aby zbytek rodiny zapadl do námi nachystaných kontur. Proč by měl zrovna dnes, když problémy s puberťákem, matkou nebo manželem řešíme většinu roku?

Překvapivě podobné jsou si i problémy spojené s dárky, které obdržíme:

• „Dostala jsem domácí pekárnu a odšťavňovač. Dohromady za šílený peníze, ale vždyť on už ve mně vidí jen kuchařku a hospodyni. Proč mi nedá třeba voňavku?“   
• „Koupil mi běhací pás, ale já chodím cvičit s kamarádkami, proč mi to koupil domů?“
• „Dostala jsem parfém, ale úplně jiný než celé roky používám. Není to divný?“ 
• „Předpokládala jsem, že ví, co si přeju. Kolikrát jsem mu to naznačila! To já vím přesně, co kdo z rodiny chce…“ 

Při zkoumání těchto „strašných věcí“ se ukazuje, kam nás může zavést naše interpretace normální události. Jak snadno soudíme, vysvětlujeme si věci po svém a předpokládáme, co znamenají.

Je-li co řešit, nechte to na leden

Také to ale ukazuje někam hlouběji, na naše obavy, problém vlastní hodnoty, nespokojenost s naší vlastní momentální situací. Z jiné perspektivy může domácí pekárna prostě znamenat, že náš muž má rád teplo domácího krbu a chtěl nás potěšit (a sebe samozřejmě taky). Běhací pás může znamenat z jeho pohledu naše větší pohodlí (a pro něj možnost trochu se doma sám protáhnout). A parfém mu prostě mohl vonět, a to dokonce opravdu v parfumerii, a ne na utajené krásce.

Chceme-li strávit svátky alespoň trochu v klidu, nenechme si je otrávit. Ale také je neotravujme druhým. Držme se zásad, jimiž se řídí například práce koučů: klidně pozorujte, poslouchejte, buďte s nimi, vnímejte. Ale neočekávejte, nepředpokládejte, nesuďte a neinterpretujte.

Mají to být přece svátky klidu a pohody, tak neřešte, nešéfujte, nenapravujte. A hlavně si nic nevyčítejte. Dokonalé štěstí je většinou jen v televizní reklamě. Vy přece žijete doopravdy. Puberťák je puberťák, dcera zazpívá, až bude sama chtít. A slyšet manžela jak se směje, může být docela fajn – aspoň víte, že to nezapomněl.

A pokud se vám bude zdát, že něco bylo jinak a není to jen vaším zklamaným očekáváním, tak na řešení je času dost i po svátcích. Když pak budete chtít s něčím opravdu pohnout, proberte to místo s kamarádkou třeba s koučem nebo psychologem.