Je možné zůstat v páru sám sebou?
„Co ti je?“ „Nic.“ „Jak se máš?“ „Dobrý.“ Znáte to? Nic se nedozvíte. A atmosféra houstne. Někdy ani nevíte proč. Přestože klasikou párového poradenství je legendární „zatloukání“, moje zkušenost potvrzuje něco jiného. Šťastné páry spojuje jedna věc: schopnost zůstat ve vztahu sami sebou. Fungovat v něm autenticky. Nic nehrát, nezastírat. Být pravdivý a otevřený.
Chovat se ve vztahu autenticky a vědomě není žádná pohádka (jak by se mohlo zdát na základě studia všelijakých osobnostně-transformačních webů), ale spíš očistec. Bez něj se nicméně do nebe nedostanete. Autenticita neznamená absenci sebekontroly ani oprávnění analyzovat a hodnotit druhé a na základě vlastního přesvědčení od nich požadovat to či ono.
Pokud se chci chovat autenticky, musím nejdřív poznat, kdo jsem. Vědomí sebe sama je předpokladem vědomého vztahu – ne pocit, že vím, co a jak by měl ten druhý. Až když vím, kdo jsem (alespoň částečně, protože sebepoznání je celoživotní cesta), můžu to taky projevit: být autentický.
Dejme tomu, že tohle máte za sebou – dokážete se nějak vyznat v tom, co se ve vás děje, a umíte své emoce a potřeby pojmenovat (což samo o sobě není legrace). Jak a proč nechat do své vnitřní krajiny nahlédnout partnerovi? A jak ho zorientovat, aby se v ní neztratil?
Co za to? Neslibuji procházku růžovým sadem. Opravdovost znamená říkat a slyšet i věci, které se nám nelíbí. Znamená ale taky to, že pak nezůstanou viset ve vzduchu různé domněnky, které způsobují nejistotu, napětí a dusno. Co je vyřčeno, toho se nemusíme dál bát a můžeme to začít řešit. Pocit jistoty přináší možnost zorientovat se v tom, co se děje. Přestat tápat. Což bez (autentické) komunikace nejde.
Autenticita je osvobozující. Zbavuje nás okovů svazujících rolí a otevírá cestu k tomu, abychom žili život tak, jak chceme. Je základem důvěry ve vztahu – přetvářce a lži nelze věřit. A náš „plazí mozek“ je rozezná naprosto spolehlivě, i když si namlouváme opak.
Důvěra přináší pocit bezpečí. Ten je předpokladem dalšího rozvoje – vztahu i osobnosti. Až v bezpečí má mozek volnou kapacitu, protože se nevyčerpává neustávajícím bojem.
Autenticita ve vztahu je slušná a upřímná. Jinak to není autenticita, ale něco jiného: agrese, manipulace a bůhvíco ještě, jen ne zralý a rovný vztah. Je vyvážená – sdělování výhradně trablů lásce neprospívá. Je také sebeodhalující, proto se jí spousta z nás obává.
Nicméně až když dáme najevo vlastní zranitelnost, může na ni partner s láskou reagovat. Což je většinou přesně to, co od něj potřebujeme a očekáváme. A když to neudělá? Je čas opustit sebeklam a najít si někoho, kdo nás bude skutečně milovat. Pravda vítězí, jen pokud jsme upřímní sami k sobě.
Srdce má svá vlastní křídla, která nespoutají žádná nařízení. Tak proč někdy skomírá?
20 min
Dejte se do kupy, děti teď potřebují vaši pomoc, říká psychoterapeut Peter Pöthe.
67 min