Vědomý vztah

Chovat se ve vztahu autenticky a vědomě není žádná pohádka (jak by se mohlo zdát na základě studia všelijakých osobnostně‑transformačních webů), ale spíš očistec. Bez něj se nicméně do nebe nedostanete. Autenticita neznamená absenci sebekontroly ani oprávnění analyzovat a hodnotit druhé a na základě vlastního přesvědčení od nich požadovat to či ono.

Pokud se chci chovat autenticky, musím nejdřív poznat, kdo jsem. Vědomí sebe sama je předpokladem vědomého vztahu – ne pocit, že vím, co a jak by měl ten druhý. Až když vím, kdo jsem (alespoň částečně, protože sebepoznání je celoživotní cesta), můžu to taky projevit: být autentický.

Jak na to a k čemu je to dobré?

Dejme tomu, že tohle máte za sebou – dokážete se nějak vyznat v tom, co se ve vás děje, a umíte své emoce a potřeby pojmenovat (což samo o sobě není legrace). Jak a proč nechat do své vnitřní krajiny nahlédnout partnerovi? A jak ho zorientovat, aby se v ní neztratil?

• Mluvte za sebe, ne o něm – nejste vědma a do jeho hlavy nevidíte. Je něco jiného říct vůbec si mě nevážíš nebo jsem smutná, že jdeš večer do hospody s kamarády, ráda bych ten čas trávila s tebou.
• Popisujte, neinterpretujte, nehodnoťte. Realitu každý z nás vnímá jinak.
• Poskytněte návod, co byste potřebovali – ani váš protějšek není věštec. (Pomohlo by mi, kdybys vynesl koš, ráno odvážím děti do školy, tak to sama nestihnu. Třeba sám přetékající koš nevidí, ale rád to pro vás udělá, když ho požádáte.)
• Buďte empatičtí. Zamyslete se, jestli druhého svými emocemi nezahlcujete ve chvíli, kdy má zrovna všeho plné zuby.

Co za to? Neslibuji procházku růžovým sadem. Opravdovost znamená říkat a slyšet i věci, které se nám nelíbí. Znamená ale taky to, že pak nezůstanou viset ve vzduchu různé domněnky, které způsobují nejistotu, napětí a dusno. Co je vyřčeno, toho se nemusíme dál bát a můžeme to začít řešit. Pocit jistoty přináší možnost zorientovat se v tom, co se děje. Přestat tápat. Což bez (autentické) komunikace nejde.

Autenticita je osvobozující. Zbavuje nás okovů svazujících rolí a otevírá cestu k tomu, abychom žili život tak, jak chceme. Je základem důvěry ve vztahu – přetvářce a lži nelze věřit. A náš „plazí mozek“ je rozezná naprosto spolehlivě, i když si namlouváme opak.

Důvěra přináší pocit bezpečí. Ten je předpokladem dalšího rozvoje – vztahu i osobnosti. Až v bezpečí má mozek volnou kapacitu, protože se nevyčerpává neustávajícím bojem.

Autenticita ve vztahu je slušná a upřímná. Jinak to není autenticita, ale něco jiného: agrese, manipulace a bůhvíco ještě, jen ne zralý a rovný vztah. Je vyvážená – sdělování výhradně trablů lásce neprospívá. Je také sebeodhalující, proto se jí spousta z nás obává.

Nicméně až když dáme najevo vlastní zranitelnost, může na ni partner s láskou reagovat. Což je většinou přesně to, co od něj potřebujeme a očekáváme. A když to neudělá? Je čas opustit sebeklam a najít si někoho, kdo nás bude skutečně milovat. Pravda vítězí, jen pokud jsme upřímní sami k sobě.