V nových knihách a myšlenkách často znovuobjevujeme věci dávno řečené: antickými filosofy, buddhistickými mnichy nebo v podobě lidových rčení ústy našich babiček. Jen si k nim domýšlíme nové, vědečtěji a důležitěji znějící teorie, abychom si zdůvodnili jejich pravdivost.

Určitě jste někdy slyšeli, že všechno už bylo napsáno.

Když se nad tímto rčením zamyslíme, je jasné, že úplná pravda to být nemůže. S tím, kolik je témat, slov a úhlů pohledů, samozřejmě nemohlo být napsáno úplně všechno. Navíc i technický pokrok odkrývá stále nové skutečnosti, o kterých rozhodně stojí za to psát.

A přesto můžeme mít často pocit, že čteme dokola stále to samé. Právě u témat týkajících se psychologie, motivace a osobního rozvoje je to podle mě častější než jinde.

Okamžik porozumění

Pohled na pulty knihkupectví a nespočet internetových stránek přitom nasvědčuje, že i po opakovaně řečených informacích, názorech a interpretacích je stále poptávka. Co nám ovšem takové opakování dává jako čtenáři – pokud vůbec něco?

Může nám pomoci hlavně uvědomit si, co nám napoprvé nemuselo dojít. Že je nějaká informace dlouho známá, neznamená, že musí být banální. Vyřčení informace neznamená, že je myšlence konec. Právě naopak: jsou to často ty nejjednodušší, nejznámější myšlenky, které lze rozpracovat do značné hloubky.

Co byla po celé roky prázdná slova, může se v jednu chvíli po určité zkušenosti stát přesně tím, co člověk potřebuje. Co mu umožní „prozřít“ a vidět smysl řečeného – i když to vědomě znal dávno předtím.

Není to ale jediný důvod pro zkoumání známých myšlenek. Používání známého poznatku z jedné oblasti může vést k novému objevu v oblasti jiné.

Příkladem může být úspěch podnikatele Elona Muska, který je známý používáním znalostí napříč obory k posouvání hranic technologií, nebo například nově se prosazující trend behaviorální ekonomiky. Ta z velké části pouze přejímá dávno známé poznatky z psychologie v novém kontextu.

Podobně může přeformulování existujících myšlenek otevřít známé informace novému publiku – které z nich tak může mít prospěch.

Pokud se ale bavíme o informacích, které nám mají pomoci růst a někam se posouvat, je ovšem třeba dávat si pozor na příliš povrchní a zjednodušené interpretace. Ty už nepomáhají, ale slouží spíš k utvrzování se v určitém vidění světa nebo jako zábava či rozptýlení, místo aby vedly k nějakému skutečnému posunu.

Autoři v kruhu

Proč vůbec lidé píší myšlenky, co se znovu a znovu opakují? Jistě, takové psaní může být zábava: dává autorovi možnost srovnat si myšlenky, něco vytvořit, naplnit touhu podělit se o svůj názor se světem. A i když v horších případech jde o zbytečné omílání, většinou i opakování staré pravdy má svůj smysl.

Svět se neustále mění a to, co bylo (nebo nebylo) platné kdysi, se mění s ním. Proto je dobré o nápadech psát znovu, i kdyby jen proto, abychom si je ověřili. Co by si jinak počali studenti? Říká se, že když student napíše práci podle jednoho článku, opisoval. Když ji ale napíše podle mnoha, má ji dobře ozdrojovanou.

Nassim Taleb podobnou myšlenku hezky ilustroval na příkladu krocana: „Pro krocana je farmář po 364 dní, během nichž ho krmí, nejlepší kamarád – a každým krmením se tento názor posílí. To ale trvá pouze do díkůvzdání, kdy krocan půjde na pekáč.“ Proto má smysl myšlenky stále ověřovat a srovnávat s realitou.

Využití a prosazení myšlenky navíc nezáleží jen na informaci samotné – nežijeme koneckonců ve vakuu. Dopad nebo význam nějaké informace záleží i na povaze doby, společnosti, stavu technologií… Co se tedy v minulosti dočkalo pouze mírného zájmu, může dnes rozpoutat revoluci.

A co se týče čtenáře – člověk nikdy neví, kam ho může nová myšlenka nebo interpretace zavést.

Právě to podle mě v psychologii vede ke spoustě nových příspěvků – myšlenka, že článek nebo informace může alespoň jednomu člověku pomoci, dává psaní a vlastně i čtení stále smysl.