Přestože psychopat velmi snadno navazuje vztahy a jeho schopnosti by v tomto směru mohly být školou pro ostýchavé a plaché jedince, zřídkakdy je udrží delší dobu. V lepším případě, když zjistí, že se nudí, odchází. V tom horším, když zůstává, partnerky a partneři po krátké době zjišťují, že ten okouzlující a kvalitními vlastnostmi oplývající tvor je ve skutečnosti nesnesitelný narcistický sobec nesnášející nejen odpor, ale ani jiný názor.

Rychlý rozchod je tím nejlepším řešením, ale řada žen se – stejně jako ve standardním vztahu – domnívá, že toho muže předělá, čímž si situaci ještě víc zkomplikuje. Zatímco kvalitní partnerský vztah dosáhne po čase kompromisu, psychopat umí použít všech prostředků, jež má k dispozici (a že jich není málo!), včetně násilí, aby tomu druhému ve vztahu udělal ze života peklo. A s tím, jak umí být sociálně zdatný, dokáže ještě partnerky/partnery očernit, obvinit a kromě dalšího připravit i o dobrou pověst. Velmi často se projeví tím, že vlastní dítě bez ohledu na jeho utrpení používá jako zbraň, a na jeho masku mu skočí jak pracovníci péče o dítě, tak soudci.

Agrese jako první volba

Pokud vezmeme za bernou minci, že muži jsou polygamní, kam se hrabou na psychopatické dámy. Cloninger* ve svém osobnostním testu má jeden faktor nazvaný novelty seeking, vyhledávání nových podnětů, což je termín odpovídající sexuálnímu hladu psychopatů. Je to jedna z oblastí, kde výkony obou pohlaví jsou rovnocenné a hypersexualita má tendenci se kombinovat se sadismem; v agresivitě v důsledku vyšších koncentrací testosteronu vedou muži o několik řádů, ženy zato dovedou lépe pletichařit.

* Claude Robert Cloninger je americký psychiatr a genetik, autor třídimenzionálního osobnostního dotazníku postihujícího charakteristiky harm avoidance, reward dependency a novelty seeking (vyhýbání se škodám, závislost na odměně a hledání nového).

S impulzivitou do značné míry souvisí také nízká frustrační tolerance, tedy v praxi až zbrklá agresivní reakce jako projev nesouhlasu, často bez ohledu na důsledky. Spouštěčem jeho nepohody může být cokoliv, někdy naprosto indiferentní podnět, který je dodatečnou záminkou k předvedené scéně.

V zásadě je vždy lepší psychopaty nedráždit a vůbec nejlepší je vyhnout se jim. Když budete pozorovat, jak si hraje kočka s myší, to není od ní sadismus. Zvířecí behavioristé se shodují v tom, že je to jednání, které zabraňuje možnosti, že kořist v zoufalém zápase o život kočku zraní. Některé jednání je instinktivní u kočky stejně jako u člověka a uvědomme si, že my všichni při vší bohatosti mozkových spojů užíváme tři, maximálně čtyři poloautomatické způsoby řešení a říkáme tomu hrdě vědomé rozhodování. Psychopat má mezi nimi zabudovanou impulzivní agresivní odpověď na čelném místě.

Plzákovo pravidlo

Někteří rozhodují o osudech mnoha lidí, někteří pracují vedle nás, někteří nám mohou vstoupit do života kdykoliv a kdekoliv:

• Nejvíce jich najdeme mezi různými předsedy představenstev, právníky, obchodními zástupci, bankéři, mediálními pracovníky, experty, novináři, policejními důstojníky, duchovními, špičkovými chirurgy, šéfkuchaři a státními úředníky (mezi něž patří prezidenti, ministři a další velká zvířata).
• Nejméně jich je mezi profesemi nabízejícími pomoc –pečovatelkami, zdravotními sestrami, terapeuty, řemeslníky, lékaři, pracovníky charity, učiteli, kosmetičkami a účetními.

Tak to alespoň tvrdí Kevin Dutton, autor knihy Moudrost psychopatů.

Především je nezbytné psychopata včas rozeznat a diagnostikovat. Nenechat se omámit jeho kousky a slyšet hlasy ostatních, zejména pokud jsou ve vzácné shodě s informacemi o jeho četných hanebnostech a on se naopak staví do role politováníhodné oběti. Ptát se po jeho minulosti, bezprostřední i vzdálenější, a pokud se snaží mlžit a zametat stopy, zbystřit pozornost a pátrat na vlastní pěst. Zjišťovat, jak objektivně dopadla jeho předchozí partnerství – ať v pracovních či obchodních vztazích, pokud se staví do role společníka, tak v osobní sféře, hodláme‑li ho pustit do bližší vzdálenosti v mezilidském kontaktu.

Jakkoliv jsou hysterky přitažlivé, do trvalého vztahu se nehodí.

Máme‑li v úmyslu přijmout ho jako celoživotního partnera, stojí za to skutečně dobře prověřit jeho minulé vztahy včetně toho, proč a jak skončily. Vzorce vztahů se totiž opakují, a to nejen u psychopatů. Jestliže dvě předchozí manželství skončila domácím násilím, je nanejvýš pravděpodobné, že i tento náš vztah vezme stejný průběh a stejný konec.

Zjistíme‑li, že jde opravdu o osobnost s psychopatickými vlastnostmi, je jediné řešení: okamžitě pryč! Jednotný hlas partnerských poradců pro ženy říká hlasité NE násilníkům, psychopatům, žárlivcům, závislým a mamánkům. Pro muže platí to, co můžeme nazvat Plzákovým pravidlem, že jakkoliv jsou hysterky velice přitažlivé, do trvalého vztahu se nehodí.

Psychopat na Facebooku

Jedna nevěra důvodem k rozchodu není, protože tu může spáchat kdejaký vrták, ale tendence k životu na hraně, který je plný shánění dalších partnerů/partnerek, vzrušení, dobrodružství, novinek a rizik, velí ke zvýšení pozornosti stejně jako „šílená odvaha“ projevující se nedodržováním pravidel (a posléze ani dohod).

Nic ho nevyvádí z míry, naopak, výsledkem řady navzájem si odporujících prohlášení je nakonec zcela zmatené okolí.

Zdravé sebevědomí je dobrá vlastnost, pokud je ale ego příliš nafouklé a nablýskané, pozor! Jednoduše to poznáte i na osobním profilu na Facebooku, kde se sice většina lidí snaží drobet přikrášlit svůj portrét, ale narcis je schopen vychvalovat i své exkrementy. Přesvědčení o vlastní grandiozitě a dokonalosti hraničící s božskými atributy dává záruku, že takový člověk bude ve vás chtít vyvolávat mindráky, a když se nedáte, tak se velice rozhněvá.

Jestliže je patologickým lhářem, umí fabulovat historky většinou o své velkoleposti, o svých plánech, vyhlížejících navenek spolehlivě, altruisticky, uvnitř však zcela prázdných, bezobsažných, nereálných. Na dotaz, zda snadno lže, odpověděla jedna žena se smíchem: „Jsem v tom nejlepší. A myslím, že to je proto, že na sebe občas prásknu něco nepěkného a oni si pak myslí, že když jsem schopná tohle přiznat, tak ostatní musí přece být také pravda.“

Psychopat má také neobyčejně vyvinuté manipulativní schopnosti. Přesvědčivě předestírá své plány, do nichž vplétá ostatní osoby. Je‑li konfrontován se zcela odlišnou pravdou, dovede se z toho bleskově vylhat. Nic ho nevyvádí z míry, naopak, výsledkem řady navzájem si odporujících prohlášení je nakonec zcela zmatené okolí. Umí perfektně využít pravidla sociální psychologie, že při prvním setkání (ale později také) je vřelost hodnocena nejvýše ze sledovaných charakteristik. Její předstírání mu vynáší. Působí důvěryhodně a ví, jak toho maximálně zneužít.

Zde máte dost indicií, abyste ho poznali dřív, než vám dá první facku, než vás zatáhne do maléru, z něhož sám elegantně vycouvá, než vás okrade o vaše úspory, o ideálech nemluvě. Pokud jde o problémy s psychopatkami, platí totéž.

Ukázka z nové knihy Radkina a Františka Honzákových Čas psychopatů