Mezi psychiatry, psychoterapeuty a psychology se označení hraniční porucha osobnosti užívá teprve od 80. let 20. století, někdy můžeme narazit i na anglický název borderline. Výraznou postavou, která se diagnostice a léčbě hraničních pacientů věnuje, je americký psychoanalytik Otto Kernberg. Ten na základě kazuistik svých pacientů popsal symptomy, které hraniční osobnosti definují, a také vypracoval metody, díky nimž lze hraniční poruchu učinit snesitelnou.

U odborníků převládá názor, že hraniční poruchu nelze vyléčit, ale pouze zmírnit. I tak se však jedná o dlouhodobý proces s nejistými výsledky. Hraniční osobnosti jsou totiž nestálé a impulzivní i ve vztahu k léčebným metodám. Často mění lékaře, vyvolávají konflikty a terapii opouštějí, aby se do ní po čase znovu vraceli. Jejich přístup k léčbě je tak stejný jako jejich život obecně – plný dramat a nevyrovnanosti.