9. 11. 2026
Máte svůj prostor a vztahy, kde se cítíte uvolněně a v bezpečí? Moc bych si přála, aby teď zněla ve vašich myslích odpověď: „No jasně! To víte, že mám. Doma volně dýchám, odpočívám. S partnerem, s partnerkou můžu být tím, kým jsem, bez cenzury, bez napětí. Někdy se takhle cítím i tam, kde pracuji a trávím většinu svého bdělého času. A pak mám partu přátel, se kterými se fakt dobře uvolním. Nějak mezi nimi zapomenu na všechno. Sportuji, tvořím, daří se mi dobře si odpočinout. Jen čas od času se cítím pod tlakem, v ohrožení, ale to mě netíží…“ Nicméně mnoho z nás se cítí ohroženě, staženě a napjatě většinu bdělého času a někdy i toho snového.
Na mysli mi tanou střípky různých příběhů, které spojím v jeden ilustrativní – Markétin. Markéta přichází se slzami na krajíčku. Přišla na dlouhodobou nevěru partnera, se kterým jsou spolu osmnáct let: Nikdy bych to do Michala neřekla. Myslela jsem, že s ním budu navždycky. Jeho nevěru jsem zjistila poprvé před pěti lety. Ani nemůžu uvěřit, že to říkám vlastně až teď. Myslela jsem, že musím nějak zařídit, abych pro něj byla lepší. Nechci ho ztratit. Zároveň vím, že mi to někdy hrozně ubližuje… teď už to vím, ale je to těžké.