Můžeme si představit, že nervová soustava funguje trochu jako elektrický rozvod, který slouží k přenosu energie z místa její výroby k místu její spotřeby. Úkol nervové soustavy je obdobný: vede vzruch z místa, kde vzniká podnět, k periferii – orgánu, který vykoná odpovídající aktivitu. Různé sítě mají různé napětí a stejně tak různí lidé mají odlišnou citlivost nervové soustavy. Je to věc vrozená. Což ale neznamená, že se s tím nedá nic dělat.

Jak vzniká úzkost? Velmi zjednodušeně řečeno: jsou lidé, kteří jsou méně vnímaví. Díky tomu jsou „vyklidněnější“, protože toho prostě nevstřebávají tolik najednou, tolik je toho neruší. Vnímavější lidé vstřebávají násobně více podnětů, a jejich nervová soustava se tak mnohem snáze přetíží. Jako když hromosvodem projede veškerá energie blesku: zůstane lehké chvění. U citlivých lidí je tomu podobně. Kromě obrazů, zvuků a událostí vnímají i emoce, atmosféru a slova mezi řádky. Jejich mozek je o to více zatížen – procesor musí být výkonnější, když opět použiju přirovnání.