Kreslení, modelování nebo psaní mohou být dobrým nástrojem sebepoznání a ve školených rukou dokonce i terapie. Jakmile se ale někdo začne ohánět anděly či kyvadlem, nabízí vám spojení s vaším zemřelým blízkým a chce patnáct stovek za hodinu, ocitáme se úplně v jiných sférách.

Možná jste se už setkali s nabídkami na sebeobjevování prostřednictvím takzvaného automatického kreslení. Prezentace této za určitých podmínek skutečně přínosné metody se ovšem často neobejde bez přídavků, které jsou pro sebepoznání zbytečné. Tímto přídavkem jsou tak trochu šarlatánské průpovídky.

Kreslit automaticky znamená vyjadřovat se spontánně barvami nebo čímkoli, co je po ruce. V podstatě automaticky kreslíme, když telefonujeme a máme v ruce tužku. Tak nějak nevědomě začneme čmárat po papíře a občas z toho i vzejde nějaká ta kresbička.

Arteterapie pomáhá

Podobné postupy se objevily i ve výtvarném umění, třeba action painting Jacksona Pollocka. Tento známý americký malíř maloval v jistém období svého života (zjednodušeně řečeno) tak, že jednoduše „plácal“ barvy, jak ho právě napadlo. Nešlo mu snad ani tak o kompozici jako spíše o proces, při kterém malba vzniká. Ovšem z podvědomých obsahů vycházeli také jiní autoři světového (zejména moderního) umění.

Za jakých okolností tedy může automatické kreslení nebo malování být pro člověka přínosem? Na kurzech arteterapie se tyto metody používají běžně: dostanete papír a barvičky (nebo jiné podobné náčiní) a malujete, co nás napadne. Jedná se o takzvanou expresivní techniku, tedy techniku vyjadřovací.

Interpretují se barvy, tvary, případně jiné modality: jestli je kresba otevřená nebo uzavřená, tah ruky, místo na papíře, velikost obrázku a podobně.

Osobní vlastnosti a aktuální rozpoložení člověka jsou v obrázku nádherně vidět – kolegyně a kolegové naladění depresivněji kreslili obrázky tmavší. Sebe sama jsem namaloval velice pestrého (tedy jaksi neurčité barvy) – a skutečně, mám mnoho různých zájmů a činností.

Výtvarných technik užívaných na podobných kurzech je vícero: například se kreslí postava, aktivně se imaginuje a následně se kreslí obraz z imaginací, nebo se vytváří kolektivní dílo.

V každé výtvarné činnosti se skrývá terapeutický potenciál. Princip arteterapie zjednodušeně spočívá v tom, že klient něco nakreslí a to něco je následně interpretováno. Interpretují se barvy, tvary, případně jiné modality: jestli je kresba otevřená nebo uzavřená, tah ruky, místo na papíře, velikost obrázku a podobně. Dělá to školený arteterapeut. Při analýze se taky klade důraz na interpretaci, kterou dodá klient – jestli si třeba myslí, že kresba reflektuje jeho stav, jestli mu přijde příjemná a podobně.

Co je však důležité, obsahy kresby se analyzují termíny odbornými (i když tak, aby jim klient rozuměl) a celý proces vychází z dlouholetých zkušeností a zkoumání. Je to tak trochu věda. Co však vědou být nemůže je přínos automatické kresby tak, jak jej interpretují lidé, kteří se pokoušejí vydělat na zoufalství druhých.

Cítím ducha zemřelého…

Na analýzu kresby opravdu není nutné přijímat nesmysly o andělech a energiích bůhví odkud nebo používat kyvadlo. Bez těchto pochybných metod je automatická kresba přínosná i v soukromí – už základní rysy můžou každému něco evokovat (tmavý nebo světlý obraz, ohraničená nebo neohraničená kresba a podobně) a je to dobrá introspektivní metoda. Jestli chcete od kreslení něco víc, navštivte odborníka arteterapeuta.

A myslete na to, že introspekce je bolestivý proces. Myšlenka, že nám někdo změní život kyvadlem, virgulí, papírem, modrou a červenou tužkou, je absurdní. Taky pochybuji, že někdo přijde ke mně domů, nakreslí na papír nějaké čáry a určí tím, kde mám spát. Našel jsem na webu ale i ateliér, kde je k dispozici automatická kresba snad bez pochybného balastu. Jde o ateliér, ve kterém se vyučují i techniky kresby a malby více světského rázu.

Lidé, kteří pochybné metody za nehorázné peníze nabízejí, užívají často velice zevšeobecňujících popisů a vět, které platí prostě na kohokoli.

Existuje ovšem také automatické psaní. To je, dle webových stránek, které ho poskytují, ještě větší nesmysl. Jestli při automatické kresbě bylo maximálně sem tam přítomno kyvadlo, tady už jde opravdu do tuhého.

Dle některých webů se můžete díky automatickému psaní napojit na astrální svět a komunikovat tak s mrtvými lidmi. Že někteří taky tvrdí, že existuje reinkarnace, a tudíž jsou ti mrtví lidé opět živí, zůstává pro příznivce tajemstvím vesmíru a pro skeptika zdrojem vtipných kavárenských debat. Jestli jsem to dobře pochopil, jde o to, že se s „médiem“ jaksi napojíte na zemřelého a „médium“ začne cosi psát. A to je tedy ten vzkaz od mrtvoly.

Sebepoznání není práce na hodinu

Proč považuji za důležité o tom psát? Neboť takováhle jednoduchá řešení nefungují. Lidé, kteří je nabízejí, užívají často velice zevšeobecňujících popisů a vět, které platí prostě na kohokoli. Taky jsem se na webu o automatickém psaní dozvěděl, že andělé neposkytují odpověď ano/ne. Proč asi? A co je horší, nechávají si platit cca 1500 Kč za hodinu od zoufalých lidí, kteří třeba ztratili blízkou osobu a stýská se jim. Nebo mají výčitky svědomí vůči zemřelému. To už není ani placebo, jako třeba homeopatie. To je čirá ziskuchtivost.

Jejím problémem je to, že člověk v depresi, namísto aby navštívil odborníka, navštíví šarlatána. To je jako léčit rakovinu pohledem do slunce místo operace. Zármutek ze ztráty blízké osoby a jeho léčení trvá mnohdy velice dlouho a existuje více technik, jak pomoci. Jenomže to dělají vyškolení terapeuti nebo psychiatři, ne někdo, kdo vám naslibuje hory doly. A u psychologa taky musíte „makat“ vy sami. Ani ten nejlepší terapeut vás nevyléčí bez vaší aktivní účasti.

Někdo třeba může psát zemřelému blízkému a vyjádřit a zhmotnit tak svůj žal. Avšak při skutečné terapii mu mrtvý neodpoví.

Stejně jako kreslení, i psaní může být v domácích podmínkách nástrojem sebepoznání a za přítomnosti školeného odborníka také prostředkem terapie – existuje například terapeutická technika zvaná biblioterapie. Při ní jde o to, jak klient chápe text anebo jak píše. Někdo třeba může psát zemřelému blízkému a vyjádřit a zhmotnit tak svůj žal. Intuitivně to občas využívají adolescenti po ztrátě lásky. Avšak při skutečné terapii mu mrtvý neodpoví.

Neříkám, že nemáte věřit v anděly, když v ně nevěřím já. Jenom si nenechejte poradit ve chvílích zoufalství od někoho, kdo na to nemá jakoukoli kvalifikaci a kdo vám současně tvrdí, že je odborníkem. Není. A taky to není váš přítel – ten se na odborníka pasovat nebude, vy přece víte, že je třeba prodavač. Pro „automatického psavce“ jste platící klient a výdělek je jednodušší než v případě psychologa. Ten totiž musí navíc přemýšlet.